Pro vlka zrozena

Kapitola druhá- starý mrzák

,,Aryan, Aryan" Zatřásl s ní John. sedmý šíp vystřelený Aryan minul cíl na konci louky, kde byly rozmístěny terče. John byl vysoký štíhlí mladík, světlé vlasy mu zakrývali jeho modré oči. Uličnický úsměv vypovídal vše o jeho povaze. Jako obvykle měl svou modrou tuniku. Byl ozbrojený od hlavy až k patě

,,Je ti něco?" zeptal se John.

,,Nic mi není, jasný?" Odsekla mu.

John se ale nedal, znal Aryan, nikdy neminula cíl víc jak dvakrát.

,, Víš že mi můžeš říct všechno" řekl upřímně a zadíval se do jejích zelených očí.

,,Ovšem že, akorát mě dostalo, jak matka musela včera amputovat nohu tomu mladíkovi" zalhala.

John věděl že to není všechno, ale nechtěl se dál vyptávat, stejně by mu víc neřekla. Začal mířit na svůj terč. Minul jako obvykle, dával přednost sečným zbraním.

,,Narovnej se" okřikla ho.

,, Paní si nám bude hrát na expertku?" Zasmál se.

John vzal cvičný meč a hodil ho Aryan. Meč přijmula a John si vzal svůj vlastní. První útok začala Aryan a John měl problém útoky odrážet.

Hlasité rány dřevěných mečů se rozléhaly po mýtině. Aryan byla rychlejší, ale John vždy odhadl její taktiku.

John jí útoky začínal oplácet. Dlouhou chvíli dokázala čelit jeho útokům, ale vždy udělala nějakou zbrklou chybu, které John dokázal využít.

Chtěla ho seknout do ramena. John uhnul a ocitl se za ní. Napřáhl se a sekl Aryan do zadní části stehna.

,,Auu" vyjekla .

,,Vždycky se přestaneš soustředit" napomenul jí.

Aryan si jen uraženě odfrkla a založila si ruce.

Po chvíli se usmála a John ji úsměv oplácel. Ze sekundy změnila svůj úsměv v úšklebek s jiskřičkami v očích. Aryan v rychlosti sekla Johna do boku a John zasupěl.

,,Vždycky se přestaneš soustředit" vyprskla smíchy.

,,To se nepočítá!" Odsekl ji

,,Proč by ne?" ,,Zásah jako zásah" smála se pořád na celé kolo.

Smích ji ale z ničeho nic přešel. Zadívala se k lesu a spatřila temně černou vlčici z předešlé noci. Pustila svůj meč. John se podíval tím samým směrem, ale vlčice už byla pryč.

,,U-už musím jít" zakoktala.

,, Počkej, kam jdeš?" John se ji snažil dohnat, ale Aryan už dávno zmizela v lese a běžela směrem do města. Další společná chvíle byla pryč.

****

Aryan se zastavila až v knihovně. Hledala svitek, který obsahuje aspoň nějaké informace o vlčí krvi. Už neexistuje opakovala se, ten vypravěč se mýlil, jsou pryč. V knihovně byla dlouho do noci. Vše co našla se týkalo akorát rodokmenů bojovníků, což jí moc nepomohlo.

Ptala se i staré knihovnice, ale řekla jí co se již dočetla.

,,Je to už ztracená historie, vlčí krev je pryč a s ní i naše spása" špitla knihovnice Irma.

,,Jen aby to byla pravda" řekla Aryan.

,,Co si to říkala?" Nadzvedla Irma obočí.