Pro vlka zrozena

Kapitola čtvrtá- lhaní není silná stránka

Začínalo září, což znamenalo krásné rána, kdy teplé sluneční paprsky dopadaly do Aryanina pokoje a nevědomky jí probouzely, z čehož nebyla zrovna nadšená. Přehodila si polštář přes hlavu a chtěla si dopřát alespoň pár neškodných minut. Malém se ji to povedlo, kdyby pod okenicemi nezačal někdo křičet její jméno.

Byl to John. Rozeznala jeho hlas bez problémů. Petr chtěl určitě vyzvídat a John neměl ani ponětí o lži, kterou Aryan splácala během několika minut včera v noci.

Radši vstala a přehodila přes sebe svou zelenou tuniku a šla Johnovi otevřít.

,,Ahoj" pronesla mírně a snažila se předstírat mírný nezájem.

,,Můžeš mi prosím vysvětlit.." Aryan ho zarazila a radši ho pozvala dál. Vzala ho do malinké jídelny a nabídla mu židli. John se posadil a čekal než Aryan udělá to samé.

,,Takže už mužů mluvit?!" V jeho hlase bylo poznat jak moc se zlobí. ,,Používáš mě snad abys mohla skrýt další lež? Tak to teda ne. O co jde? Proč jsi poslední dobou taková? Chováš se divně. To nejsi ty, Aryan. Ty bys Petrovi nelhala" jeho pohled se zabodával do očí jako jehly. Nemohla mu lhát, neuměla to. Nikdy lži nepotřebovala.

,,Já ti to nemůžu říct" pronesla Aryan chladně.

,,proč?" John se sebe vydal co nejupřímnější úsměv. Aryan to nenáviděla, neuměla lhát a ani mu nemohla říct pravdu.

,,Protože ti nechci lhát" pronesla. Byla smutná. John byl její nejlepší kamarád a Aryan tížilo, že se hádají.

Johna úsměv přešel a měl se k odchodu. Aryan ho stihla chytnou za rukáv.

,,promiň" To bylo vše co mu Aryan řekla a John mohl odejít. Uvnitř doufal v jiné gesto.

****

Aryan sklidila další ránu od vlčího nárazu a pod jejím tlakem se svalila na zem

,,Já už nemůžu" zakřičela na vlčici.

,,hbitost je to hlavní co tě bude držet při životě" namítla vlčice. ,,uklidni se a nech tělo ať pracuje samo, ono uhne" poradila ji Siram.

Vlčice znova vyrazila proti ní a Aryan se hrůzou klepali kolena, když se Siram řítila přímo na ni. Snažila se uklidnit všechen strach a přemýšlení vystrnadila z hlavy a nechala tělu volný průběh. Těsně před tím než by do ní vlčice vrazila, stačila uskočit na pravou stranu a Siram se vyhnout. Aryan radostně zajála a zvedla ruce na hlavu, bolející od všeho padání a mlácení.

Aryan si vzpomněla, že vzala z řečnictví kousek králíka a šla si do vaku, aby ho mohla vytáhnout.

,,tohle si jen tak neulovíš" pronesla radostně Aryan.

Siram zpozorněla při té úžasné vůni čerstvého masa. Rázem se z ní stalo vlče skákají kolem své jezdkyně nespustíc oči od krásné porce, kterou Aryan drží v ruce.

,,tak ono má vlčátko hlad" smála se při pohledu na Siram.

Vlčice začala prosit, kňučet a naříkat, aby dostala lahodné sousto. Čumákem do Aryan něžně narážela. Aryan je smála od ucha k uchu jak pozorovala Siram, přestala si dávat pozor vlčice jí sousto vzala a odběhla s ním o kus dál, aby si ho mohla dostatečně vychutnat.

Zničeno nic ucítíla mráz přebíhající po zádech, jakoby se všechna radost a štěstí vytratilo s zbylo jen temno a strach. Siram to taky musela cítit, její srst se naježila a začala vrčet. Aryan na nic nečekala a běžela k Siram aby byli u sebe. Oči Aryan létající po celém lese se zastavili na bodě daleko od ní k jámě ze který vycházel kouř. Kouř černé barvy se linul okolím.