Pro vlka zrozena

Kapitola třetí- Vlčice

Aryan běhala po lese sem a tam, křičela, běhala a marně se snažila vlčici přivolat. ,,notak Aryan mysli, kdybys byla vlčice, jak by ses nechala přivolat?"

,,doma mám maso" zkusila a předem věděla, že její pokus bude stejně na nic. Připadala si jako blázen. Chtěla to vzdát, ale v tom se něco mihlo těsně kolem ní. Rychle se otočila a čekala, že její křičení přilákalo nezvané hosty. Za ní však stála vlčice, ale nebyla to Aryan koho si všímala. Na louce kousek od nich se pasl nic netušící jelen. Aryan nechápala, jak ho nemohla vystašit svým vřeštěním.

Vlčice vyrazila a skočila na jelena, který si její přítomnosti nevšiml včas. Skolila ho na zem a rozervala ho během několika vteřin na kusy.

Aryan stála jako opařená a neodvažovala se hnout, aby se také neocitla v ohromných spárech. Vlčice však byla zaměstnaná a vypadala, že si Aryan vůbec nevšímá. Sebrala poslední zbytek odvahy a nenapadlo ji nic jiného, než vylést na strom a třást se jako osika.

Z jelena už skoro nic nezbylo a vlčice se začala zajímat o toho maličkého a nezbraného človíčka v korunách stromů. Lehla si pod strom a bedlivě Aryan sledovala.

Aryan už to unavovalo, nechtěla celý den promarnit na větvi a sledovat tu chlupatou kouly, jak z ní nespustí oči.

,,už jsi nasycená viď" začala a pomalu slézala ze stromu. Vlčice na ní nevěřícně točila hlavu a pomalu se zvedala.

Aryan se bála, hrozně se bála, ale měla divný pocit vlčici aspoň trochu věřit, nyní se tyčila na větvi přímo nad ní tudíž by vlčice neměla problém po větvi skočit. Aryan sebrala zbytek odvahy a seskočila před obrovskou vlčici a ocitli se tváří v tvář.

,,takže mě neseženeš?" Usmála se. Vlčice jí jen pozorovala, zdálo se, že skoro nedýchá.

Aryan začala natahovat ruku směrem k hlavě vlčice a ta začala natahovat hlavu směrem k její ruce. Když se setkali dotekem, objevila se oslňující bílá záře. Aryan se snažila ucuknout, ale nešlo to. Hlava ji bolela a měla pocit, že se její duše odtrhavá od těla, potom se jí začalo stmívat před očima a Aryan ztratila vědomí

****
Byla chladná noc a kromě mrtvé bytosti v okolí nebylo nic vidět. Aryan se pomalu začala přibližovat, aby pohlédla do té zohavéné tváře, ale nepoznala o koho se jedná. Pohlédla té bytosti do očí, když v tom jí chytla za nohu tak pevně, že jakýkoliv odpor byla jen zbytečná ztráta času. Jediné co stačila říct bylo jediné slovo ,,smrt". Po jehož dokončení se opět složila na zem. Kolem Aryan se začalo utvářet město v plamenech a křičících lidí, byl to Helgrad nad nimž se snášeli obrovské bestie a na zemi pobíhali vojáci s červeným křížem na helmici, kteří vraždili vše co jim přijde do cesty.

****

V tom se Aryan celá zadýchaná a zpocená probudila. ,,Byl to jen sen" opakovala si. V tom si všimla asi dva metry od ní jak ji vlčice pororuje jejíma modrýma očima. Chtěla začít křičet, teď už vážně nevěděla co se ji zdálo a co ne. Pořád jí bolela hlava a přišlo jí, že se nějaký vetřelce pokouší prokousat její hlavu zkrs na zkrs. Rozhlížela se kolem sebe. Podle slunce usoudila, že bude poledne. Opatrně se pokoušela zvednout, ale nohy selhávali. Nakonec se posadila a sledovala vlčici.

,,už na tebe můžu mluvit?" Ozvalo se jí odněkud z hlavy. Aryan naskočila překvapením a rozlížela se po okolí, ale nikdo kromě vlčice tam nebyl. Aryan hleděla směrem k vlčici a nechápavě zavrtěla hlavou.

,,Překvapená?'' Ozvalo se znovu.

,,Kdo jsi?" pronesla Aryan do okolí.

Stále jí nedocházelo na koho mluví a proč hlas slyší v mysli. Parkrát četla o přízracích co se lidem dostanou do hlavy a úplně je ovládnou. Při pomyšlení, že má i ona jednoho v hlavě jí naskočila husí kůže.