Hunger games: Láska zabíjí

6. kapitola

6. kapitola

Nacházíme se s Percym přímo pod Arénou. Pod tou, ve které budu bojovat o život. Cítím, jak se celá klepu. Na sobě mám černé oblečení. Nevím co je to přesně za materiál, ale vypadá, že je dost odolný. Na nohou mám vysoké boty s pružnou podrážkou. Za minutu mě vyzdvihnou nahoru. Objímám se s Percy a mířím do skleněného válce. Dovoluji si zbytek necelé minuty přemýšlet o mém minulém životě. V Aréně na to už čas nebude. Loučím se v duchu s otcem, kamarádky, ale i s lidmi, které znám jenom z vidění. Najednou se začne válec posouvat dolů, jedu tedy nahoru. Naposledy se podívám na Percyho. Zvedne palec nahoru. Začínám cítit čerstvý vzduch. Jsem už nahoře, ale nic nevidím, jelikož si moje oči ještě nepřivykly světlu. Když začnu pomalu vidět uvidím naproti sobě Roh hojnosti a za ním zasněžené hory. Napravo je rozlehlá poušť a nalevo se nachází sráz. Za mnou se nachází černý les. Mám minutu na promyšlení strategie. Najednou mě ale polije studený pot. Nikde nevidím Jamese a dokonce ani Simona. Musí tedy být na druhé straně. S tím nic nenadělám. Snad to přežijou a setkáme se později. I když šance je malinká. Rozhodnu se, že poběžím k lesu, ale bez zbraní budu jenom kořist. Zbývají 3 sekundy. A v tu chvíli se rozhodnu účastnit se úvodního masakru. 2 sekundy. Snad to přežiju. 1 sekunda. Hodně štěstí Jamesi. Teď!

A já vyběhnu. Rychle beru velký batoh a sadu nožů vedle něho. Otáčím se a najednou přede mnou stojí nějaký kluk. Bez rozmýšlení vezmu nůž a trefuji se přímo do srdce. Zděšeně běžím mezi stromy do lesa. Běžím dost dlouho, a když už nemůžu, tak jdu. Pozdě odpoledne jsem už dost daleko a hledám si nějakou skrýš mezi vysokými balvany. A najednou vidím malinkou skulinku, která vede do jeskyně a vypadá dost hluboce. Rozhodnu se uvnitř rozdělat oheň a podívat se co je uvnitř batohu. Mám docela štěstí je tady jedna hrubá deka, láhev na pití, pár brambor, jablek a chleba. A zbývají mi ještě 3 nože. Rozhodnu se podívat po okolí, jestli nenajdu vodu. S sebou si beru jen jeden nůž a láhev. Venku už se stmívá, za chvíli tedy budou na obloze ukazovat fotky lidí, kteři dnes nepřežili. Stále přemýšlím, jestli to James se Simonem přežili. Najednou, ale uslyším nějaké hlasy. Rychle se schovám za balvan. Je to dívka a kluk. Okamžitě je poznávám. Jsou to Profíci z 1. kraje. Ale je divné, že jsou jenom dva, vždy chodí po čtyřech. Rozhodnu se na ně zaútočit. Kousek ode mně nahmatám kámen, dost velký na trefení cíle. Zamířím a trefuji dívku přímo do spánku. Kluk vykřikne a vzápětí ho trefuji nožem do zad. Vidím, jak se mu podlamují kolena. A já brečím. Neumím nic jiného než brečet v téhle situaci. Zabila jsem nevinné lidi! Ozvou se dva výstřely z děla. A náhle si vzpomenu na jejich jména. Rubín a Laura. Najednou si nepřítomně uvědomím, že sedím v potůčku. Rychle tedy nabírám vodu do láhve a běžím zpět k jeskyni. Když už chci vejít dovnitř, zazní hymna. A objevují se tváře prvních dvou, které jsem před chvíli zabila. Z 2. kraje oba přežili. A pak uvidím fotku kluka, kterého jsem zabila u Rohu hojnosti. Je z 3. kraje. Zabila jsem tedy 3 Profíky! Dalšími mrtvými je holka z 4. a 5. kraje. A najednou se objevuje kluk ze 7. kraje. Oddychnu si, James přežil. Ale co Simon? Další je holka i kluk z 10. a 11. kraje. A poslední je Kerry. Simon je tedy živý! Celkem je tedy už 11 mrtvých nevinných lidí. To je, ale na kapitolské poměry dost málo. Najednou se mi zvedá žaludek a já zvracím snídani. Rychle jdu dovnitř, uhasím oheň a jdu spát.

Když se probouzím bolí mě hlava a jsem nevyspaná. Celou noc se mi zdálo o tom, že všichni Splátci, které jsem zabila, mě honí ozbrojení a stále dokola mě mučí a pak zabíjí. Na chvíli jsem dezorientována, ale pak poznám, že jsem v jeskyni. Najednou dostanu hlad a vrhnu se na jabko a přitom vypiji celou vodu. Sbalím se a rozhodnu se zajít ještě pro vodu než se vydám sehnat nějaké jídlo. U potůčku, ale zahlédnu nějakou dívku. Poznám v ní posledního Profíka. Po noci nočních můr se rozhodnu vylézt na strom a počkat než odejde. Pomalu šplhám nahoru, ale když jsem v polovině praskne malá větvička. Dívka se prudce otočí a zazubí se na mně nebezpečným úsměvem. Vidím, jak začne s nožem šplhat za mnou. Lezu výše, na větve, které mně nemohou udržet. Ale dívka už mi šahá skoro na kotníky. A v tu chvíli se to stane. Větev podemnou praske a já padám. Najednou prudce padám zády na jednu větev a dost tlustou na to, abych slyšela, jak mi praskají žebra. Poté už jenom ochable dopadám na zem. Dívka pomalu slézá ke mně a já se pomalu loučim se životem. Už je u mně. Kleká si vedle a napíná ruku s nožem. Její ruka pomalu klesá, ale najednou se zastaví. Podívám se na ni a vidím, jak z její hlavy trčí šíp. Ozývá se dělo. Podívám se za ochablé tělo té nešťastné dívky a vidím tam Simona s Jamesem, který drží luk v ruce. A dojde mi to. On střílel před porotou z luku, proto měl, tak dobré hodnocení. Najednou se rozkašlu, a když se podívám na mojí ruku, kterou jsem měla před ústy, uvidím krev. Muselo mi to zlomené žebro propíchnou plíci. Z toho šoku omdlím.