Tajuplný Pospa a Žížalina Sexuální Zkušenost

Kapitola II. - Las Pospas

Automat zacinkal na znamení další prohry. Žížalka sáhla do kapsy, aby vytáhla další zlatou minci, kterou by mohla do automatu hodit. V kapse jí zbylá už jen jedna. ,,Přines mi štěstí!" řekla si pro sebe. Vložila minci do automatu a zatáhla za páčku. Zhrozila se při pohledu na okýnka s obrázky. Uviděla plešaté číslo, Pospovy brýle a rudý čtvereček. ,,U Pospy!" zakřičela tak, že se všichni otočili.
,,Nějaký problém?" zeptal se jí velký tlustý dozorce.
,,Neměl by jste nějaký drobný navíc? Já jsem úplně švorc, ale za chvíli vyhraju milion, pak vám to vrátím a budu mít dost peněz na cestu za Pospou." vychrlila ze sebe Žížalka a usmála se. To se ale dozorci nelíbilo. ,,A ven!" zaječel naštvaně, div Žížalka ze židle nesletěla.
Najednou měla pocit, že ji opustil všechen elán. Všechna radost ze života a z cesty za Pospou se vypařila jako pára nad hrncem. Beznadějně sebou hodila na zem. Připadalo jí, že kdyby zmizela, nikdo by si na ni ani nevzpomněl. Najednou zaslechla podivnou píseň přicházející​ z dálky.

,,Hou hou hou
Už ti sloni jdou.
V lese a na stráni
Slonislav v dáli uhání.
Umírám chudý a mlád
Ale své sbohem vám stihnu dát.
Sbohem mí přátelé,
Vy, jenž mě znáte.
Doufám, že mi sbohem dáte,
Nebo kytku na hrob postavíte.
Vím, že mě nenávidíte.
Po tomhle činu mě budete milovat,
Ani vás nenapadlo se nade mnou smilovat.
Hou hou,
Kam všichni mí kamarádi jdou?
Do dálky beze mě
STAVĚT MI NA HROB OBŘÍ DILDAAAA!!!!
To je pravda.
Nu což, už nadešel můj čas,
Ale v mracích potkám vás zas.
Nenáviďte mě klidně dál,
Pak nastane něco, co jsem si vždycky přál.
Všichni navždy u jednoho stolu,
Už nemůžete se vrátit dolů.
Pak Pospa na mě mrkne,
Hleď, jak mu pleška rudne.
Doufám že támhle za mraky,
Bude Pospa navždy plešatý.
Sbohem mí přátelé,
Vy, jenž mě nemáte rádi.
Rychle na mě zapomeňte,
Tak, jak Slonislav vám radí."

Následovala její tóny a došla k hřbitovu, kde visel Slon, který se chtěl oběsit. Ještě doznívala poslední sloka jeho songu a už se chystal naposledy vydechnout, a potom slavně zdechnout, ale Žížalka ho stihla odříznout. ,,Slone, co to děláš?" zeptala se Slona. Byli to spolužáci ze základky. ,,Žiži! Co tady děláš?" udivil se Slonislav. ,,Ále, jdu za Pospou. Ale jsem úplně na dně. Chci si podřezat žíly." odvětila Žížalka smutným tichým hlasem​ a sklonila hlavu. ,,Neboj, já ti pomůžu! Co tě trápí?" usmál se Slonislav a položil Žížalce ruku na záda. ,,No, už nemám žádný peníze, abych mohla jet autobusem." pípla smutně Žížala. Byla stále tišší. Už ji skoro nebylo slyšet. ,,Kde jsi utratila všechny své úspory, Žiži?" Žížala vzdychla. ,,Byla jsem v Kasinu Pospinu a-" Slon jí přerušil. ,,Že ty jsi chytla Pospův syndrom šílených hráčů?!" Žížalka zneklidnila. ,,Pomůžeš mi, Slonislave?" zeptala se tiše. ,,Ano. Za to, že jsi zmařila můj 1058 pokus o sebevraždu ti pomůžu. Pro začátek ti půjčím some money, aby jsi měla na cestu, ale to ještě není vše. Budu tě na té cestě doprovázet!" řekl nadšeně Slonislav. ,,Děkuji Sloníku!" vykřikla Žiži a dala mu facku. Samozřejmě jen kamarádskou, nechtěla se vázat.

Když už vycházeli ven, za brány Las Pospas, Žížalka se otázala Slonislava, ,,Sloníku, kdo je to vlastně ten Pospa, tedy kromě toho, že je to vládce Plešaté Země?"
Slonislav se na chvíli zamyslel a poté řekl, ,,Neřeknu ti o moc víc, než už víš, snad jen báseň, která se vypráví již desetiletí, po celé Plešaté Zemi."

,,Náš pán,
Pospa sám.
Jeho pleš na světle skvoucí,
jeho pleš na slunci rudnoucí.
Náš pán,
Pospa sám.
Utekla od něj stařena,
neb jeho pleš je rozzářena.
Náš pán,
Pospa sám.
Jeho vlasů nebýti,
jeho nepřátelé dobyti,
na bitevním poli leží,
Pospa je však stále svěží.
Náš pán,
Pospa sám.
Ženy ke křtu nosí děti,
křesťanství tu stále letí.
Pánovo jméno Pospa jest,
města musí Pospovo jméno nést.
Náš pán,
Pospa sám."

Žížalka už dále jen mlčela a snažila se zpracovat novou informaci.