Já a Bax

4.

*Pohled Vládi*
Ano byla to Kiki. Nevím jak se sem dostala. Musela utéct od nás. Verča by ji nenechala jen tak jít. Nebyla při smyslech tak jsem ji dal na lavičku a zavolal sanitku. Ta jí odvezla do nemocnice. Prej mě nemohli vzít s sebou tak jsem šel k Petrovi.

*Pohled Štěpána*
Nevím co je s Kiki. A upřímně nevím jestli mě to zajímá. Sice ji mám rád ale Lucka je moje dobrá kamarádka a o Kikině nemluvila vůbec v dobrém. Říkala že je to děvka a že jde s každým. Mám rád Lucku možná trochu víc než kamarádku. Ale Kiki mám rád taky. Jsem zmatenej.....

*Pohled Kiki*
Slyšela jsem pípání nějakých přístrojů. Hned jsem věděla kde jsem v Nemocnici . Nevěděla jsem kdo mi zavolal sanitku. Když jsem přemýšlela musel mě vyrušit doktor.

D(Doktor) : Takže slečno Skácelová , máte jenom pár modřin. Jelikož jste tu proslala den tak bychom vás mohli pustit domů pokud budete chtít.

J(já) : Den??! Já spala tak dlouho? A ano chtěla bych už jít domů. .

D: Ano den. Dobrá přinesu vám papíry které mi podepíšete a můžete odejít

J: Dobře děkuji.

Po 5ti minutách přišel doktor s nějakými papíry . Podepsala jsem to a odešla z nemocnice domů. Šla jsem městem. A hádejte koho jsem tam viděla. Lucii a Štěpána. Líbali se tam. Nevím proč ale spustil se mi vodopád (ne jako Vláďův Vodopád. Chápeme se ne? 😂😂) slz. Vešla jsem domů . Máma zase nebyla doma. Klasika. Běžela jsem do pokoje a zamkla jsem se tam. Brečela jsem. Ale né takový ten pláč kde se vybrečíte a jste v pohodě. Ale takový ten hysterický dlouhý řev... Brečela jsem hodiny a hodiny.

Bylo asi 7 hodin večer když jsem se trochu uklidnila a šla jsem dolů. Měla jsem hlad. Udělala jsem si zeleninový salát  a pustila televizi. Chvíli jsem poslouchala písničky na Óčku a potom jsem to přepla na zprávy.

Hlasatelka zpráv začala říkat : Ani dnešní den se neobešel bez obětí. 45ti letá podnapilá ženu se srazila s kamionem. Podle dokladů se jmenuje Marie Skácelová

Panebože to je moje máma!! Co budu dělat? Už mě nic nezajímalo. Šla jsem do koupelny vzala žiletku a sedla si do vany . Přejela jsem po zápěstí a udělala čtyři řezy. Krev se valila po mé ruce . Bylo mi jedno jestli umřu. V tom někdo zazvonil. Vzala jsem rychle obvaz a látkový kapesník a obvázala si ruku.  Když jsem otevřela dveře viděla jsem Verču. Zrovna teď když chci skončit svůj život.  Musí tu být ona. Sice je to moje nejlepší kamarádka ale já už nechci žít!

Takže čus lidi . Děkuju že ste to dočetli až sem . Pokud se vám tenhle kratší díl líbil napište mi nějakej komentík. A zatím pa💜