"Prostě to udělej !"
Je to celkem otřepaná věta... "Moto" ... Ale já se jí (Tou větou "Tím motem") řídím. A uvidí se jestli se to vyplatí. Jít do všeho "Po hlavě."
Je neděle a to znamená že se jde zítra zase do školy. Z nočního stolku jsem vzala právě rozečtenou knížku. Roztáhla jsem závěsy a vyšla úzkými dveřmi na balkon. Moje místo zaujalo dřevěné křeslo, které vyrobil táta. Je vystlané malými měkoučkými polštářky. Posadila jsem se a začetla se do knihy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Tay ?" Ozvalo se z pokoje. Byla to mamka. "Ano Mami ?" Zavolala jsem zpět. "Tady jsi." Řekla když si všimla že jsem na balkoně. "Nesu ti kafe." Dodala. "Děkuju." Odpověděla jsem z úsměvem. "Tak já půjdu. Za chvilku s tátou jedeme k Meghan, tak se vrátíme až večer. Jídlo máč na sporáku." "Dobře, děkuju." Mamka se už jenom usmála a zase odešla.
Co víc si přát. Upíjet vanilkovou kávu a číst si. Ke konci mi zbývalo ještě dvacet pět stran a tak jsem knihu vrátila na noční stolek. Abych měla co číst před spaním. Takže tedy přišel na řadu telefon. Moje nejoblíbenější síť je Instagram. A proto tam mám také nejvíce fotek.
Přišla mi zpráva...
Max Grier-Ahoj Tay :D Taylor Herrer- Ahoj :D :D Max Grier- Co pak děláš ? :/ :) Taylor Herrer- Teď nic co ty ? :D Max Grier- Nechceš jít ven, nebo tak něco ? :D Taylor Herrer- A nechceš přijít že by jsme si pustili nějaký film ? :D :) Max Grier- Dobře. :D Tak v kolik ? :D :) Taylor Herrer- Tak za třičtvrtě hodiny ? :D :D Max Grier- Tak ju :D :D
Telefon jsem připojila na repráky a pustila písničky. Miluju když je prázdný dům. Můžu si je dát nahlas. Pomalým krokem jsem šla do koupelny. Sedla si před velké zrcadlo, které zabírá polovinu sněhově, bílé zdi namalovala se a pak oblékla. Ustlala jsem peřiny na posteli tak aby to vypadalo alespoň trošku hezky a šla si znovu sednou na balkón. Dopíjela jsem kafe, četla tu skvělou knížku.
All my friends are heathens, take it slow. Wait for them to ask you who you know.Please don't make any sudden moves. You don't know the half of the abuse. Welcome to the room of people. Who have rooms of people that they loved one day. Docked away. Just because we check the guns at the door. Doesn't mean our brains will change from hand grenades. You'll never know the psychopath sitting next to you. You'll never know the murderer sitting next to you. You'll think, "How'd I get here, . Sitting next to you?". But after all I've said, please don't forget.
Zpívám si v duchu, a až po nějakých dvaceti vteřinách mi dojde, že mi zvoní mobil. "Jsem před domem." Ozve se. "Dobře, už jdu. Odpovím. Odemkla jsem branku a pustila Maxe dál. Skočila mu do náruče. "Ahoj prcku." Zapištěl jako malé dítě. "Ahoj." Zamumlala jsem mu do ramene. No... neviděli jsme se přibližně týden a chováme se jako kdyby to byla věčnost. Zabouchl dveře, zul se a běžel do pokoje. Vzala jsem misku s popcornem a "běžela" za ním. Miska skončila na zemi u postele a já mezitím stihla skočit vedle Maxe. Zvedla jsem misku a zapnula 'to co Max vybral. Nejdříve můj mozek nemohl zaregistrovat co to je ale pak mi to došlo. SouthSpark. "Větší hovadinu si pustit nemohl?!" Zasmála jsem se. "Ne?" Odpověděl otázkou. Stihlo se shlédnout šest dílů než Maxovi volala mamka, že má jít domů. "Zítra je pondělí?!" Zakřičel když to típl. "Ajo..." Vzdychla jsem a plácla hlavou do polštáře.
Max odešel a já si jdu připravit všechno do školy. To co bylo napsáno v "úkolníčku" mi vyrazilo dech. Úkol z matematiky a angličtiny. Píšeme písemku a musím si dopsat zápisky z jedné celé hodiny. Mlčky jsem seděla a snažila se co nejrychleji vše napsat a opsat. Moje černá propiska jezdila po bílých stránkách v sešitě jako kočka za myší "Takové nesmyslné přirovnání. Řekla jsem si v hlavě. "Hotovo !" Zajásala jsem a hodila sebou do postele. "Vstávej" Přemlouval mě hlas v hlavě. "Ne" Zamručím do polštáře a přikreju se od hlavy až k patě. No co myslíte? Samožejmě jsem okamžitě usnula.
