Tahle noc trvá nějak dlouho. Řekla jsem si ve spánku. Normální lidi nemluví když spí. Tady je vidět že asi úplně normální nejsem. Převalila jsem se na bok a pomalu otevřela oči. Chvilku mi trvalo než zaostřím. Po nějakých pěti vteřinách se povedlo. "Kruci" zařvala jsem a vylítla z postele. Z komody létalo oblečení a já neskutečně panikařila. Z té hromady jsem Vytáhla kraťasy, tílko a košily.
Teď? Zrovna teď skáču ze schodů do kuchyně. Vyndám si svačinu, obuju se a rychlým krokem vybíhám směrem k zastávce. Naštěstí stíhám autobus v osm pět.
Do školy vycházím přesně v osm třicet. Věci jsem si dala do skříňky a šla ke třídě.
"Dále" ozve se z druhé strany. "Dobrý den, prosím omluvte mě já zaspala." "Dobře, jdi se posadit." Řekla celkem příjemným hlasem.
Sedla jsem si na místo a hned vyndala sešit. Všechno si pečlivě zapisovala a vnímala učitelčin výklad o spisovatele ch. Minuty utíkali celkem rychle a už byl skoro konec hodiny. "Připravíte si projekt na téma slavní spisovatelé. Můžete samostatně nebo po dvojicích." Pronesla učitelka. A tím mi zařadila plán na zítřejší odpoledne.
Zbytek celého dopoledne utekl extrémně rychle.
Po poslední hodině jsem se rozhodla že si zajdu do knihkupectví.
Že školy mířím rovnou k Samantě. Samantha je nejlepší kamarádka mojí mamky. Má malé a útulné knihkupectví ve středu školní čtvrti. Hned vedle má její manžel úžasnou kavárnu. Takže můj plán je... Koupit si knihu a jít si tam sednout.
Otevřela jsem dveře a hned spatřila Samanthu. "Ahoj" pozdravila mě a přátelsky objala. "Ahoj" Pozdravila jsem. "Dlouho jsem tě tady neviděla." Řekla s úsměvem na tváři. "Naposledy před rokem a půl."
"Hledáš něco konkrétně?" Zeptala se. "Co by si mi doporučila?" Odpověděla jsem otázkou. "No.." odmlčela se. "Padesát odstínů šedi je teď oblíbená knížka." Řekla po chvíli. "A ukážeš mi jí." Poprosím. Šli jsme o dva "regály" vedle. "Tady" řekla a podala mi ji. "Ta vypadá dobře, já si ji vezmu." Přikývla a nesla ji k pokladně. Zaplatila jsem, rozloučila se se Samanthou a odešla z krámku. Hned vedle jsem vešla do kavárny. Byla útulná, sladěná do světle růžové a béžové barvy. Zbytek jako květináče,ubrousky a tak byli světle zelené. Zamlouval se mi stůl u velké prosklené stěny ze, které bylo vidět na městský park. Všude byli překrásně zelené stromy. Spousta barevných květin že by je člověk nespočítal a lavičky z kusů kmenů. "Dobrý den. Co si dáte?" Promluvila milá číšnice přibližně v mém věku. "Poprosím... Vanilkové Latte a čokoládové sušenky." Číšnice kývla a odešla. Během chvilky jsem měla kafe i sušenky na stole.
Asi sem budu chodit častěji.
*BLAKKLOVE
ČTEŠ
Just Do It !
Teen Fiction"Prostě to udělej !" Je to celkem otřepaná věta... "Moto" ... Ale já se jí (Tou větou "Tím motem") řídím. A uvidí se jestli se to vyplatí. Jít do všeho "Po hlavě."
