Deník Vlka: Staré dědictví

Šťastný konec??

Eleanor se probudila v bíle osvětlené místnosti. Ležela v bíle povlečené posteli, která nebyla zrovna moc pohodlná. Když otevřela, ospalé oči, uviděla, že u postele sedí Ernest. ,,Co se....co se..." Nemohla to ze sebe dostat. ,,Co se stalo??" Řekl místo ní Ernest. Eleanor jen přikývla. Necítila se dobře. ,,Bylo to dost nečekané." Řekl pro začátek. ,,Odříkávala kletbu. Zabila se. Proto jí tekla ta krev z nosu, úst a očí." ,,Proč to udělala??" Šeptla Eleanor. ,,Nejspíš jí došlo, že pro ni bude nejlepší, když dojde klidu. I když si tím nejsem vůbec jistý." ,,Co si myslíte, že se s ní stalo??"

,,Nevím. Upřímně, nemám ani ponětí kde její duše skončila." Zadíval se do země. ,,Zjistili jsme, že Samanta dělala pokusy na obyčejných lidech. A také to, že jistý Timothy Monroe, po její smrti beze stopy zmizel." ,,To se dalo čekat. Vždy když bylo nejhůř utekl." Poznamenala Eleanor.

,,Je...je skutečně pryč??" Dostala ze sebe Eleanor po chvíli. Ernest jen přikývl. ,,Je konec Eleanor. Tentokrát už skutečně. Už se nemá jak vrátit zpátky." ,,Je po všem. Konec." Eleanor tomu nemohla uvěřit. Doopravdy už bylo po všem. Samanta už byla pryč. ,,Co přesně se stalo?? Pamatuji si z té noci jen střípky." Zamyslela se.

,,Samanta provedla rituál aby se mohla vrátit do svého těla. Povedlo se jí to. Když nás, mě..." Opravil se hned. ,,uviděla, jako by jí došlo, že je konec. Že už nemá šanci." ,,Jak jste se tam vlastně dostali?? Jak jste mohli vědět kde jsme??" Vyptávala se Eleanor.

,,John pátral v mysli vaší dcery. A já poprosil o pomoc jednoho starého známého. Je to velmi silný a dobrý čaroděj. Udělal stopovací kouzlo, umí to udělat jen pomocí jeho vlastní mysli. Když jsem zjistil kde jste, okamžitě jsem se přemístil na Bratrastvo, abych to oznámil i ostatní.

Když se o tom dozvěděli i další, začalo se přemýšlet o tom, jak ji zastavit. A pak váš otec dostal skvělý nápad." Najednou se zarazil. ,,Samanta byla celou tu dobu sama. Neměla nikoho, kdo by ji skutečně miloval. Nikdy nepoznala mateřskou lásku. Nikdy neměla žádného přítele. Já tu pro ni nebyl, když mě potřebovala. A to byla chyba.

Kdybych to mohl vrátit, udělal bych to. Vzal bych si ji tehdy s sebou a nenechal ji tady. Mohl jsem jí to naučit ovládat a nic z toho by se nestalo." Vyčítal si to. ,,Vy za to nemůžete Erneste. Není to vaše chyba." Vzala ho Eleanor za ruku.

,,Stalo se toho za poslední roky hodně. Sám jste mi řekl, že jste musel odejít. A udělal jste dobře. Usadil jste, založil rodinu a skvělý podnik pro nadpřirozené bytosti. To co se stalo, není vaše chyba. Samanta se jen ocitla bez pomoci, kterou ji klidně mohli dát Lightwoodovi.

Ale neudělali to. Moc dobře věděli co se může stát a nechali to tak. Jestli za to někdo může tak oni. Ne já, ne vy a ani nikdo jiný." Rozmlouvala mu Eleanor jeho výčitky. ,,Jak je na tom Aaron a Drake??" Změnila téma.

,,Oba už mají z krve oměj pryč. Je jim o dost lépe. Jestli se na to cítíte, tak byste je mohla vidět. Jsou teď všichni ve Velké síni." Eleanor jen přikývla. Strašně jí všichni chyběli a už se nemohla dočkat toho, až je zase uvidí, všechny společně.

V šedých teplákách a černém svetru, a chlupatých bačkorách, procházela chladnými chodbami Bratrstva z ošetřovny až do Velké síně. Otevřela mohutné dveře a spatřila, jak tam všichni sedí u velkého stolu a zrovna obědvají. ,,Mami..." Křikla tenkým hláskem Shannen a běžela ke své mámě. ,,Holčičko moje.." Eleanor ji hned pevně objala.
Hned za Shannen běžel i Chris a Leo. Oba svou mámu strašně rádi znovu viděli. Do rodinného objetí se přidal i Aaron. Všechno bylo jako předtím. Eleanor Aarona dlouze políbila a nechtěla ho pustit ze svého sevření.

Pak si ale všimla, že se Drake drží za ruku s Faith Stingovou. Překvapivě se na něj podívala. ,,Už je to tak..." Přiznal se. Eleanor ho okamžitě objala. ,,Ani nevíš jak jsem za to ráda." Šeptla. ,,Chris by byl taky." Poznamenala. ,,To jo. Byl by ze mě přímo nadšený." Řekl ironicky. ,,Co to tu plácáš!! Jasně že by byl. Vždyť byl skoro jako tvůj bratr. Byl by na tebe strašně moc pyšný Drakeu." Poplácala ho po rameni.

,,Ještě je tu jedno překvapení." Oznámil jí. Eleanor se na něj jen nechápavě podívala. Pak se ale ve dveřích na druhé straně objevil Max. ,,Vrátil se... on se vrátil..." Eleanor byla dost překvapená v podstatě byla v šoku. Rozběhla se za ním.

Max ji pevně objal. ,,Nemůžu tomu uvěřit. Jsi to skutečně ty??" ,,Ano jsem to já. Došlo mi, že opustit vás byla chyba a taky to, že by to Olivie rozhodně nechtěla. Chtěla by abych bojoval do posledních sil. Takže se vracím a beru tu práci na Bratrstvu." Vysvětloval jí.

O půl roku později

,,Všechno už bylo jako předtím. Chris už se dozvěděl všechno o svých rodičích. Leo se naučil používat schopnosti vlkodlaka, z Shannen se vyklubala malá čarodějka. Ernest naštěstí slíbil, že na ni dá pozor, a pomůže jí. Lucius už nebyl takový samotář. Dokonce si našel i dívku. Jmenuje se Elizabeth, je to jedna z lovkyní z Bratrstva v Londýně.

Drake a Faith se spolu přestěhovali do New Yourku. Tam nakonec skončil i Max. Práce v Bratrstvu mu nevyhovovala, Luke ho proto přeložil do New Yourku, kde se má dobře. Každý měsíc posílá dopis, kde si stěžuje, jak je to sakra velké město.

Můj táta, John, se nikdy nedokázal smířit s tím, jak to ve skutečnosti bylo. Stále si musel v hlavě přehrávat, jak si toho nemohl na mámě nevšimnout. Říkal si, že kdyby si toho alespoň všiml, mohl udělat něco už tehdy. Ale podle mě si toho prostě nešlo všimnout.

Jamie a Lee, zůstali ve městě. Spolu s Ernestem si otevřeli menší hospůdku. Podle mě se jedná jen o další Ernestovu pobočku. Ale jsou spokojeni, a tak to má být.

Co se týče Tima, nikdo už ho od té doby neviděl. Bratrstvo po něm dlouhou dobu pátralo ale nenašly se žádné stopy, vůbec nic. Jako by se propadl do země.

A takový byl můj život....šťastný, komplikovaný, někdy až moc plný smutku, divoký jako na horské dráze, zajímavý, ale po tom všem.... magický. A to hlavně díky Chrisovi. Když jsem ho poznala, neměla jsem ani ponětí kdo vlastně jsem.

To on mi ukázal mou pravou tvář a naučil mě, že vůbec nezáleží na tom, jestli jste vlkodlak nebo čaroděj. Všichni jsou na tom stejně. Naučil mě, že s tím nemám bojovat, nadpřirozenost je dar, který se musí využít.

A já ji hodlám využít, tak dlouho, dokud budu ještě žít."

Úryvek z Eleanořina deníku