OPRAVDU JEN NEJLEPŠÍ KAMARÁDI 2 w/ Vláďavideos, VADAK atd.

3-DÍL

Pohled Terušky:

Vytočila jsem Vadimovo číslo a čekala...

Vadim: Tkačenko, prosím?

Terka: Ahoj Vadime... Víš, kdo jsem?

Vadim: Ahoj... No, nevím... Ale ten hlas mi je povědomý! Poraď...

Terka: No nevím jak. Ale znáš mě dlouho a dříve jsme se nemuseli... Jsem Terka!

Vadim: Jaaaj, Teru čáááu! Co potřebuješ?

Terka: No nazdar. Hele, nemám kde spát, tak bych Tě chtěla z čistě přátelského úmyslu poprosit, jestli by jsi měl ve svém bytečku nějaké místo?

Vadim: Jasně, že měl, pro Tebe vždycky. Tak za 10 minut u nádraží jop?

Jen jsem se zsmála a šla na nádraží. Jsem ráda, že mě poznal...

10 minut uběhlo a Vadim nikde. Začala jsem panikařit.

,,Ahoj..." řekl za mnou někdo temným hlasem. Myslela jsem si, že to je Vadim a dělá si ze mě srandu, ale když jsem se otočila, viděla jsem jen hlavu zakrytou černou velkou kapucí. Vykřikla jsem a ta osoba šla pomalu dál. Jen se za mnou naposledy otočil a udělal takové to gesto: Ještě se vrátím!

Plakala jsem. Bála jsem se. Bylo to divné... Ten hlas... Z mých myšlenek mě vyrušil už konečně Váďa.

,,Co je, proč pláčeš?" začal se vyptávat.

,,Až u Tebe... Teď už radši pojď, prosím!" poprosila jsem ho a pomalu jsme šli směr byt Kačenka (je to schválně ;)).

Došli jsme k celkem luxusnímu paneláku, ale bylo mi to upřímně jedno. Velká přední vrata odemkl čipem a pustil mě. Dále zadal nějaké heslo a otevřel se výtah do kterého jsem bezmyšlenkovitě nastoupila.

,,No a co se stalo, než dojedeme nahoru, tak to chvilku potrvá." zasmál se.

Vše jsem mu řekla. Vyříkala jsem se mu, ale když chtěl něco namítnout, výtah oznámil, že vystupujeme. Vystoupili jsme a došli ke koženým dveřím s jeho příjmením. Odemkl je a mě se naskytl pohled na jeho luxusní byt. Hned mi ukázal, kde vše je a dokonce i MŮJ vlastní pokoj, dokud si něco nenajdu.

Připadal mi jiný... Choval se jinak, než vždycky. Když se usmál, což se snažil stále, byl to falešný úsměv. A když se smál, byl to zlomyslný smích. Bojím se i jeho? Má něco v plánu? Ne, to se mi asi jen zdá... Ale i tak zítra radši odejdu. Vzala jsem si pyžamo a hygienické potřeby a šla do koupelny. Napustila jsem si vanu a vytvořila pěnu. Hodně pěny.

Podívala jsme se na sebe do zrcadla... Změnila jsem se.. Mám zase jinou barvu vlasů - zrzavou. A moje tvář je vyděšena.

Sedla jsem si do vany a přemýšlela. Co asi dělá Vodopád, Vláďa a Petr.. A co ten chlápek na nádraží? Bylo tam tolik lidí, celkem riskoval, že na něj někdo něco zavolá. A co Vadim? Proč se chová tak... Divně? Zlomyslně... Má něco zlého v plánu? A vůbec, kde všude na tenhle luxus vzal?

Hlavou se mi honilo tisíce otázek. Někdo, ale náhle zaklepal na dveře.

,,Hele, Horic se ptá, kdy odejdeš?" Vadim...

,,Horic? To je kdo?" zeptala jsem se podezřívavě.

,,To je ten chlápek jak jsi se ho..." zarazil se ,,Můj kamarád a kdy tedy?"

Nechápu ho... Jaký chlápek jak jsem se ho... Bála?!

,,NEVIM!" zakřičela jsem hnusně, protože jsem právě na něco asi přišla!

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ! 500 SLOV