The School ✔️

5. Můj vrah

Další den proběhl v pohodě. Když konečně všechny děti opustily školu potkala jsem toho kluka.

Říkám toho, protože to on mě zabil. Když jsem k němu přišla chtěl původně utéct. Nakonec se představil.

„Ahoj já jsem Daniel. Moc se omlouvám, že jsem tě zabil."

Působil opravdu nervózně. Chápu to. Každý den se nestává, aby si vrah mohl promluvit se svou zavražděnou obětí.

„To je dobrý. Vím, že tě k tomu donutil Zlý duch."

Ještě jednou se mi omluvil a pak odešel. Šla jsem do první třídy. Bylo tam málo dětí.

Učila je učitelka, které se říká železo. Učí i když je už pět let přízrak. Nikdo neví jak se jí povedlo zůstat doteď hodným přízrakem. Říká se, že Zlého ducha skoušela ze všech možných předmětů dokud jí neslíbil, že ji nechá.

Náhle mě něco začalo táhnout směrem k zrzavému chlapečkovi. Viděla jsem jak se třese. Bylo jasné co po mně duch chce. Mám zabít toho kluka. Něco mi silou napřáhlo pěst a udeřilo!

Ten kluk padl mrtvý k zemi. Po chvíli se nad jeho mrtvým tělem oběvil jeho přízrak.

V tu chvíli jsem pocítila obrovskou bolest. Z očí mi vytrskly slzy. Nebyly normální, byly krvavé. Dokonce to ani nebyly slzy byly to krvavé proudy.

Nebylo to tolik jako, když jsem se měnila ve zlý přízrak. Ale bolelo to hodně. Snažila jsem se odplazit pryč. Aby mě ten kluk neviděl. Nešlo to. Klečela jsem tam a plakala krev.

Ten kluk se na mě udiveně díval a pak běžel za železem. Konečně ta bolest skončila a já se rychle vypařila.

Bloumala jsem po škole. Plakala jsem tentokrát pravé slzy. Bylo mi strašně.

Potkala jsem Janu, která taky brečela.

„Co ti je?"

Zeptala jsem se. Jana ještě jednou vzlikla a pak mi odpověděla.

„Duch mě donutil zabít další dítě. Byl to deváťák! Chápeš to tenhle rok by už mohl odejít, ale já ho zabila!"

Nanovo se rozplakala a já vím proč. Když zabiješ prvňáka víš, že by to asi nezvládl, ale deváťakovi chyběl už jen kousek, aby odsud vypadl.

Zbytek dne jsem strávila utěšováním Jany, že za to nemůže. V téhle škole se člověk opravdu nenudí a to i když je mrtvý.