Believe or Disbelieve

1. Díl

Nyní už měsíc bydlím u Saimona a mám v celku dobře. Akorát Saimon je poslední dobou nějaký agresivní a už mě i zmlátil. Nevím, co mám dělat. Nemůžu od něj odejít, neměla bych kam. Našla jsem si práci. Rozvážím Pizzy. Já vím, není to nic moc ale lepší něco než nic.

"El, tady máš 5 pizz a tady je adresa" podala mi pizzy i s lístečkem Claire.

 Pracujeme spolu. Mám ji ráda, protože se jí můžu se vším svěřit.

"Jo díky".

 Vzala jsem pizzy a šla k autu. Jela jsem asi deset minut a zastavila jsem před obrovským domem. Už se nedivím, že chtěli tolik pizz. Zazvonila jsem a čekala, až někdo otevře. Po chvilce se začaly otevírat dveře. Ve dveřích stál kluk s modrýma očima a blonďatými vlasy. Byl rozkošný.

 "Dobrý den tady je vaše pizza, bude to ..........Liber, prosím" řekla jsem a koukla se do těch jeho modrých očí.

"Jo Díky" vykoktal ze sebe a podal mi peníze.

 "Můžu se vás na něco zeptat?" řekla jsem opatrně.

"Jasně, ty vždycky" řekl už o trochu klidněji. "Já jen toto chcete celé sníst sám?" zeptala jsem a udělala tázavý pohled.

"Neee, mám tu přátele a nevykej mi jsi podle mě ve stejném věku jako já." Řekl a usmál se.

"Jo dobře já se lekla, že to chceš sníst sám." Řekla jsem.

"Jsem Niall. Niall Horan a jak se jmenuješ ty?" zeptal se.

"A víš, že já ti to neřeknu?" koukla jsem na něj. Otočila jsem se a vracela se k autu.

"Počkej, uvidím tě ještě někdy?" zeptal se mě zoufale.

"Možná, až si zase objednáš pizzu". Usmála jsem se a nastoupila do auta.

A odjela jsem. Celou noc jsem přemýšlela. A až k ránu jsem usnula. Dneska jsem měla odpolední, takže jsem spala až do jedenácti. Pak jsem se nasnídala a připravila do práce. Celá odpolední směna byla úmorná. Jezdila jsem po celém Londýně. Měla jsem skončit v sedm. V půl sedmé jsem dorazila do hlavní pizzerie. Když jsem došla ke kabinkám pro zaměstnance a chtěla se převléknout, vletěla do dveří Claire.

"El, El. Máš ještě jednu dovážku" ječela.

"Nějaký kluk si tě vyžádal na dovoz". Teď mi to došlo. Asi Niall.

"Jo já se převléknu a pak až mu to dovezu tak pojedu rovnou domů". Řekla jsem, převlékla se a šla pro objednané pizzy.

Nasedla jsem do auta a jela zase k tomu obrovskému domu. Zazvonila jsem. Otevřel takový kluk s kudrnatými vlasy a zelenýma očima.

"Ahoj, je tu Niall?" zeptala jsem se na rovinu.

"No jasněže kotě co potřebuješ?" zeptal se a nasadil ten svůj svůdný pohled

. "Tak za prvý mi neříkej kotě a za druhý mi zavolej Nialla, a pohni, nemám na tebe čas" řekla jsem rázně.

Asi se zarazil, protože odešel. Po chvilce se zase otevřely dveře. Už v nich stál Niall.

"Ahoj" pozdravil.

 "Ahoj, tady jsou pizzy" řekla jsem mu a podala mu je.

„Jo díky tady jsou peníze". Podal mi je.

"Díky" řekla jsem a podívala jsem na něj.  

"Už mi řekneš tvoje jméno?" zeptal se. Zase. "No…" řekla jsem a nahodila přemýšlecí pohled.

V tom se stalo něco co mě poznamenalo na celý můj život. Za Niallem se objevil Tomlinson.

"To ne". Začala jsem okamžitě couvat.

"Ty zmetku" štěkla jsem vlastně po obou.

"Jste všichni stejní" zakřičela jsem na ně. Myslím, že byl stejně vyděšený jako já.

 "Vy mi vážně chcete úplně doničit život? Co Tomlinsone, tak tebe to ještě nepřešlo. Ale já ti povídám, jestli se mě jednou dotkneš, zpřerážím ti obě ruce, ty kreténe jeden".

V tu chvíli jsem se rozbrečela.

"Nialle já ti věřila a ty jsi s ním" brečela jsem a křičela zároveň.

"Počkej.....já....počkej" rozešel se za mnou.

 "Stůj Nialle stůj" štěkla jsem, jak nejvíce jsem mohla.

 Zastavil se. Obešla jsem auto, nasedla jsem a rychle jsem odjela. Celou cestu jsem probrečela............

Tak je tu další díl :) Je trošku kratší, ale zítra snad přidám trošku delší :DD

budu moc ráda za vaše názory a VOTE :) Hrozně mě to potěší :33

I love you guys :33

Lou*