Believe or Disbelieve

9. Díl

POHLED EL

Ráno když jsem se probudila, Louis ještě spal, a tak jsem se šla rychle vysprchovat převléknout. Lehla jsem si na postel a usnula jsem. Když jsem se probudila byli 3 hodiny. Sešla jsem do kuchyně a seděli tam všichni.

"Čau" řekla jsem a otevřela ledničku.

Vzala jsem si jogurt a šla si sednout k ostatním.

"Tak jak jste si to včera užili" řekl Harry.

"Na co tím narážíš?" hodila jsem na něj vražedný pohled.

"No já vás viděl" řekl a ušklíbnul se.

"A co jako?" odvětila jsem.

"Chtěl jsem se ujistit, co budete dělat“ ušklíbl se.

"Cože? To si děláš prdel, to mě nemůžeš nechat ani jednou na pokoji?" zvýšila jsem hlas.

"No jelikož trávíš více času s Louisem a to si dříve nedělala, tak jo" řekl klidně.

"A víš co? já jdu ven už se tady s tebou dusím a jestli si myslíš, že tím že mě hlídáš, si mě získáš. Tak to je právě naopak" štěkla jsem už víc.

"A máš s ním něco?" zeptal se aby, mě ještě víc naštval.

"Ne" zařvala jsem na něj a hodila po něj jogurt, který se na něm následně rozplácnul.

"A víte, co vám můžu říct." zvedala jsem se a šla ke dveřím.

"Možná, že kdybych zůstala s Saimonem měla bych se líp. Z bohem".

Třískla jsem dveřmi a odešla jsem do dalekého parku. Ten park byl skoro v centru, takže ho lemovali nejrůznější bary. Sedla jsem si pod jeden strom a brečela jsem. Bylo mi smutno. Neměla jsem si s kým promluvit. Najednou se ozval obří výbuch. Strašně jsem se lekla a viděla, jak se z jednoho baru, ve kterém ještě před chvíli hrála hudba, začali šlehat plameny a dým. V rychlosti jsem se zvedla a hledala po kapsách mobil. Naštěstí tam byl. Vytočila jsem číslo a čekala, až to někdo zvedne.

"Dobrý den co potřebujete" zeptala se ochotná paní.

"Dobrý den tady v centru vybuchl bar nevím, jak se jmenuje, ale je to u toho parku v centru" řekla jsem svižně.

"Dobře jak se jmenujete?" zeptala se.

"Elizabeth Parkerová“ řekla jsem nervózně.

 „Dobře počkejte, až přijedou hasiči a záchranná služba prosím“ vychrlila na mě.

 "Dobře a ať mi vezmou nějakou helmu a oblečení Děkuji" řekla jsem, protože jsem měla v úmyslu tam jít taky.

"Dobře pokusím se" řekla a zavěsila. Jáčekala, až konečně přijedou.

Po asi 5 minutách přijela auta s hasiči a hodně záchranek. Vyskákali z aut a jeden ke mě přiběhl.

"Vy jste nám volala?" zeptal se jeden záchranář.

"Jo" opověděla jsem.

"Hele já nevím, ale není to pro vás moc nebezpečné?" zeptal se opatrně.

"Hele nehádejte se semnou, protože na to neníčas" štěkla jsem po něm a on mi podal věci.

V rychlosti věci a já se do nich nasoukala. Rychle jsem šla do toho zničeného baru. Odnášeli jsme osoby a záchranáři zjišťovali stav. Mezi poraněnými byli i známí zpěváci. Našla jsem i Saimona. Byl mrtvý. Nemohla jsem brečet, protože jsem si říkala, že na to neníčas. Dali mi za úkol spočítat osoby mrtvé a živé. Konečně jsem je dopočítala. Prohledávali to tam hodinu a našli dalších mnoho zraněných i mrtvých. Pak ke mě zase přiběhl ten kluk.