Počkej si na zázrak

2.

,, To snad ne hned první den a já přijdu pozdě!" vyjekla jsem při pohledu na hodiny. Rychle jsem se oblékla do -média-, vyčistila jsem si zuby a rychle si prohrábla vlasy hřebenem. Honem jsem popadla tašku a vyletěla jsem ze schodů rovnou do kuchyně. ,, Ahoj miláčku kam tak pospícháš?" zeptala se máma s udiveným výrazem. ,, No do školy mami." odpověděla jsem a popadla jsem sušenku z kuchyňské linky která se teď stala mou snídaní. ,, A to se ani nepomodlíš?" pře křížila si ruce na prsou. ,, Po cestě mami slibuju." odpověděla jsem a snažila jsem se vypadat co nejpřesvědčivějš. Už jsem se na nic víc neptala a vyběhla jsem z domu.
Autobus jsem stihla jen tak tak.

---
Dorazila jsem do školy a připojila jsem se k proudu dětí mířících do školy. Snažila jsem se abych do nikoho nenarazila a hlavně na sebe nepoutat veškerou pozornost. Ve vnitř školy jsem si vytáhla z tašky mapu školy a marně jsem hledala ředitelnu.
Po pár minutách marného snažení jsem ji konečně našla.
Zaklepala jsem slušně na dveře a vešla jsem dovnitř. O proti mé minulé škole tady byla ředitelka. Seděla v majestátním velkém koženém křesle a pravděpodobně nepřemýšlela o bohu, ale o tom kdo ji to zase vyrušuje. ,, Dobrý den, já jsem Rose Villanová." představila jsem se. ,, Ou ano slečna Villanová." postavila se a podala mi ruku na důkaz pozdravu. S potěšením jsem ruku přijala.

--------

Po dokončení nekonečného rozhovoru s paní ředitelkou, mě odvedla do mé třídy. Tam mě ovšem čekalo nemilé překvapení...