5.memories

21 4 0
                                    

...bok po boku svému králi, padá na zem, zakrvánený od šípu na své hrudi.

,,Co-co to u všech yedajů bylo"? Probudila jsem se ze svého klidného spaní který mi nikdo nenarušoval, ani siti, ani hmyz. ,,Ten sen...Co to bylo.. Bok po boku svému králi, padá na zem, zakrvácený od šípu na své hrudi ? Nic víc si nepamatuju, a to mi není příjemný...Hmm asi jen nějaký hloupí sen.
Protáhla jsem se. Všechno mě bolelo a nejvíc za krkem, cítila jsem tam takový štípání, písek není tak pohodln
ý jak se zdá. Vyskočila jsem ale hned jsem se zase svalila do písku, nohy jsem měla stuhlý a když jsem vyskočila svaly na to nebyly připraven
ý a tak jsem se skácela. ,,Auuuu" Vykři
kla jsem, bolelo to jako čert ,,Uff...Obi
Vane"?až teď jsem si uvědomila že ho nevidím ,,Eee...OBIVANE" vykřikla  jsem ,,nekřič tak" ozvalo se z druhého konce ostrova který byl velice krásný ale malý. Opatrně jsem se vzedla a dokulhala k němu ,,dobré ráno" řekla jsem ,,Jojo jasně" řekl a přehraboval se v nějaký lodi, asi ji někde ukradl ,, Ten krám nejde naskočit" řekl celkem rozlobeně ,,Hele u ohně máš snídani, tak se najez, já tady budu celý den opravovat aby jsme se odtud konečně dostali". Jen jsem přikývla a došla zase pomalu k ohni, bylo tam na palmovim listu krásně položený jídlo, ach jídlo to Jsem neviděla věky , rychle jsem se přesunula ke snídani která se skládala z: rozříznutého kokosu který měl v sobě kokosové mléko, pak nakrájený annanas, lesní plody, čistá voda, to teda nevím kde ji vzal, potom mango. Ježiš to bude hostina, Mňam. Když jsem dojedla svalila jsem se do písku, takovou hostinu chci každý den. Nechala jsem na sebe padat paprsky slunce, odhadovala jsem že je tak deset ráno. Leželo se mi ale špatně protože mě pořád bolel krk, jenom krk, to je mi divný, chtěla jsem zajít za Obivanem a říct mu to, ale jen jsem se opřela o lokty viděla jsem jeho nohy jak stojí u tácu s jídlem. Momentálně po mě dopíjel vodu. ,,Ach to je úlevaa, a svalil se taky do písku ,,už se mi podařilo naběhnou elektriku, což je pokrok" neodpověděla jsem ,,Takže.. Jak se ti spalo"?
,,Jóóó celkem dobře jen mě strašně bolí za krkem"
,,Říkáš za krkem"?
,,Hmm"
Na to Obivan neodpověděl, jen mě otočil na břicho a odhodil z mého krku krásně spletený cop. ,,Obivane co to děláš"? ,,Pusť mě, hned"! A začala jsem se různě kroutit
,,Ha to jsem si myslel"
,,CO-co? Obivane"!!!!
,,nastřelili ti do krku čip který jim díky němu ukáže kde se nacházíš"
,,Takže je to stopovací zařízení"? strašně se mi třásl hlas,
,,Jo...budem ti ho muset vyndat"
,,COŽE"?!
,,Teď ne, počkáme do nějakého města"
,,Já se bojím"
,,Nemáš čeho, jsem tu s tebou"
,,Navždy"?
Na to neodpověděl, vím proč, není to pravda když řeknete ,,Navždy" jen se tím chlácholí malý děti. Takže já jsem taky ještě na úrovni dítěte?
,,No..jdu do dodělávání.."
,,Hmm"

Já se po chvíly svalila do písku, slunce pálilo a mě se všechno pařilo. Sundala jsem si sandále a vběhla do vody, vlnky mi hezky osvěžovaly nohy, nadechla jsem se mořského vzduchu a zavřela oči, lepší pocit jsem nikdy nezažila. Posunula jsem se hloubějc do vody takže už mě voda studila na kolenou. ,,Obivane jdu si zaplavat".
Slíkla jsem si šaty takže jsem na sobě měla jen spodní prádlo a tílko. Neváhala jsem a skočila jsem po hlavě do vody, najednou všechno utichlo, slyšela jsem jen tlukot svého srdce, bylo rychle a zřetelně protože mi docházel kyslík, vynořila jsem se a pořádně se nadechla ,,Aaaa..konečně zase u moře" lehla jsem si na záda a začala plout po zádech, byla to úleva cítit ten pocit, pocit volnosti..

,,Mamí, mamí podívej se na tu ribičku"!!
,,Broučku, tam nelez bezemne " zamumlala mamka
,,Ale koukej mami ona je veliká a má velké zuby"

Přišla jsem k ní blíž, ještě blíž až jsem byla skoro u ní, však si neuvědomovala že se nejedná o rybičku ale o smrtící rybu jménem colo claw. Byla jsem u ní jen na délku paže když tu mi projela nohou strašlivá bolest, a pak další a ještě věčí, a najednou tma černo černá tma jen z dálky bylo slyšet volání matky a sirény. Bylo ale moc pozdě...

Na tohle jsem nerada vzpomínala. Jednalo se o mou..sestru Ajku... já jsem se ještě nenarodila ale mamka mi o ní vyprávěla, byla krásná ikdyž se dožila jen štyř let, měla kaštanové oči a blond vlasy, malou postavu a vlídný úsměv, naše princezna.
Jen mi hlava nebere jak jsem se na ní mohla ,,napojit" je to fakt divné. Budu se muset zeptat Obi-wana.
Ještě jsem tak půlhodiny plavala ale pak jsem si řekla že musím udělat večeři, tak když jsem tu jediná holka a navíc Obi-wan spravuje loď takže by se nenajedl sám, prostě musím udělat jídlo. Sandále jsem si nevzala jen jsem si vzala kraťasy které jsem měla pod mím vytahaným tričkem, ale to jsem si taky nevzala, takže jsem měla na sobě mokré prádlo plus tílko a na prádle jsem měla zase kraťasy, sice to bylo mokrý ale vzhledem k tomu že je vedro, je to spíš dobrý.

V malém lesíku na ostrově byly různé plody, nasbírala jsem do hrstky všechno co jsem našla ale něco mi říkalo že z toho bude něco nedovatého tak jsem to zahodila a začala to spírat znova ,,Jedlý,jedlý,jedlý, nejedlý"..atak dále jsem to sbírala než začalo zapadat slunce, to jsem jen rosfoukala oheň a na list jsem položila porci bobulek pro každého a ještě jsem udělala jednu porci na víc, ne na přidání aledal kdyby přišel nezvaný host, tak se to dělá v náboženských rodinách, nebo se to používá když chcete odhalit jestli máte doma duchy, to se to dá nějaké jídlo na talířek do kuchyně přes noc a když tam ráno nebudou tak máte doma duchy, ale mi to děláme jen pro nezvané hosty. Sedla jsem si do tureckého sedu a pomodlila se za jídlo takzvaně  co dům dal . Za chvilku přišel Obi-wan celý spocený a udýchaný ,,Hele půjdu si ještě zaplavat jo"?
,,Nooo máš tu večeři"
,,Jo tak si jí dám a potom si půjdu zaplavat dobře"?
,,Ano"
,,Fajn, děkuji za večeři"
Sedl si na proti mě takže mi koukal do očí ,,A ty jsi se někdy chtěla hledat svého otce"?
,,Jo..na své 13 narozeniny jsem chtěla utýct z domu..vím že by to mámu mrzelo ale..nedokázala by jsem se s ní rozloučit a navíc může sotva živit dvě osoby když ti na tvé 12 cté narozeniny zvyšujou daně" Bolelo mě to..Bolelo mě že jsem takhle mluvila..nevím co bych teď dala za to abych se jen na chvilku viděla s mamkou..mami chybíš mi...
,,Aha..a vybavuješ si otcovu tvář"?
,,Hmm..matně"
,,Povíš mi jak vypadal, aspoň něco"
,,Jo..měl..lechce nazlátlé vlasy...potom oříškové oči..a spíš menší postava"
,,Hmm zajímavé"
Nejspíš nic netuší
Zatřásla jsem hlavou
,,Cože"?!
,,Cože"!
,,Já ti.."
,,Ty jsi mi přečetla myšlenky...jak je to možné"?!
,,Já...Já..Já."
,,Nic vyřešíme to zítra spíš jsem to řekl nahlas..asi"
Ne.Neřekl.
,,Jdu teda plavat dobrou noc"
,,Dobrou"
Jen se dobelhal k moři slíkl se až do svého spodního prádla a skočil do vody.
Já si lehla a přikryla se palmovým listem, přitom jsem myslela na tátu a na mámu a na všechno co se dneska stalo...a hlavně na Obi-wanova slova

Takže další díl je tu a je sice takový utahaný ale právě to je tak vždycky před nějakou pohromou ne? No jinak mi napište do komm jak se vám to líbí. Za každý komm jsem ráda. Jinak ta ryba opravdu existuje jako ve světě star wars

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Apr 26, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

star wars zapomenuta hvezdaKde žijí příběhy. Začni objevovat