Marcus & Martinus

1.

Jmenuju se Andy a je mi 16let. Již 2 roky bydlím v malém městečku v Anglii. Žiju jen s mamkou, protože mi táta zemřel při autonehodě.
Mamka na mě nemá moc času, takže se již od 12 let starám sama o sebe. Většinou mám pocit, že tady bydlím sama, protože mamka je buď v práci a nebo si užívá s kamarádkami.
Je to tady na nic.

Chci zpátky do Londýna, chci zpátky všechny velké obchody s oblečením a doplňky. Chci zpátky své kamarády.
Tady mají jen malý obchůdek se základními potravinami a oblečení, které bych si v životě nekoupila. Pořádný obchod je 40km od tud.
Nesnáším to tady.
---

Pondělí
Super, je pondělí. Čekám na zastávce než přijede autobus​. Když přijel, sedla jsem si na pětky a koukala se z okna. Autobus se rozjel, když v tom rychle zabrzdil a já jsem se málem skutálela na zem. Nějak jsem nevnímal co se děje a jen jsem seděla.
"Ahoj", "Ahoj" ozvaly se dva hlasy a já se podívala kdo to mluví. Stáli tam dva kluci, kteří se na mě usmívali. Já jsem jim odpověděla ahoj a oni si sedli přede mě . Celou cestu se na mě otáčeli a dívali se na mě. 
Vystoupili jsme z autobusu a moje nejlepší kamarádka se rozběhla proti mě. Obejmuly jsme se a utíkaly do třídy. Sedly jsme si na svá místa u okna a připravily si na hodinu Matematiky. Nesnáším Matiku!
Zazvonilo na hodinu a učitelka vešla do třídy. Pozdravili jsme ji a sedli si zpět do lavice. Přinesla nám opravené čtvrtletní práce. A sakra!
Řekla nám známky a já nedostala nic jiného než 4.
O přestávce jsme šli na chodbu, kde jsme si sedli na okno. Přišli k nám ti kluci z autobusu. Pozdravili jsme se navzájem a potom i představili. "Já jsem Marcus a tohle je můj brácha Martinus, ale můžete nám říkat Mac a Tinus" řekl jeden z nich a usmál se na mě. "Já jsem Andy a tohle je moje nejlepší kamarádka Sofie." řekla jsem a ukázala jsem na Sofii. Ta se usmála a chvíli jsme si tam povídali a pak začala další hodina.
Po zbytek školy se nic nedělo.
Zazvonilo na konec školy a já se Sofií vylétla ze židle. Sbalily jsme si věci a rychle šly před školu. Šla jsem na zastávku, a Sofie šla se mnou, protože dnes jede se mnou ke mě domů. Po chvilce k nám přišel Mac s Tinusem a pořád se na nás dívali a něco si špitali. Asi po půl hodině čekání přijel autobus. Nastoupili jsme a sedli jsme si na svá místa. Já seděla se Sofií a kluci si sedli za nás.

Když jsme vystoupili, kluci šli podezřele za námi.
Zrychlily jsme krok.
Vešly jsme domů a pozorovaly jsme kluky za oknem. Oni šli do domu vedle nás. "To snad ne! " Řekla jsem a vyběhla ven. Šla jsem k plotu a zařvala na kluky. "Hej ! Co tady děláte!?"
Jen si něco šeptali a potom jeden z nich přišel ke mně blíž a já se od plotu odtáhla. "No, my tady bydlíme. A asi si budeš muset zvyknout na nové sousedy" řekl a zasmál se. Já jsem dupla nohou a šla zpět do domu. Zabouchla jsem dveře a Sofie se na mě dívala s otevřenou pusou.
"To snad není možný, oni jsou to moji sousedi...."
"Hele klid Andy, dostala jsem nápad. Za 10 minut jede autobus do města, nepojedeme nakupovat? "
"Proč jsi mi to neřekla dřív? Jasně že jedeme! "
"Super, tak pohni"

Autobus měl zpoždění, takže přijel o 15 minut déle. Cestou jsme si představovaly, co hezkého si koupíme na sebe. Najednou se ozvala rána a autobus začal zpomalovat. "Co se to děje?"
"Nevím, ale nechce se mi jít se zeptat"
"Ok tak jdu já." Šla jsem k řidiči, který mi řekl, že jsme píchli.
Tak jsme si vzaly věci a vyrazily jsme pěšky.
Asi po třech minutách  jsme toho měly dost tak jsme si jen sedly na okraj silnice a povídaly si. Zastavilo u nás nějaké auto a my jsme se strachem vstaly​.
Přední okénko se stáhlo dolů a mé oči směřovali k autu. Seděl tam nějaký pán, který se nás ptal, jestli někam nechceme svézt. I když se nám to nelíbilo, kývla jsme že ano. Pan ukázal na Sofii ať jde do předu a já jdu do zadu. Nasedli jsme si a v autě seděli ti kluci....

Tak je to tady 🙈
Doufám že se Vám tento příběh bude líbit stejně, jako ten minulý. 😄