Marcus & Martinus

3.

Po chvíli jsem mu odpověděla ne moc mile "Omluva se přijímá" a falešně se usmála. On mi úsměv opětoval a sedl si vedle mě.

Popovídali jsme si a potom nás jejich táta odvezl domů. "Tak děkuju za odpoledne a za odvoz "
"Za nic " odpověděl Tinus a začal se ke mě přibližovat.
"Už musím jít, tak zítra ve škole ahoj" řekla jsem a vešla do domu. Zabouchla jsem za sebou dveře a kukátkem jsem sledovala Tinuse, jak smutně odchází do auta a odjíždí. Bylo mi ho líto, ale nejsem ten typ co se líbá při prvním setkání.
Odešla jsem do pokoje a připravila jsem si věci do školy na druhý den. Vysprchovala jsem se a šla si dát něco k jídlu. Udělala jsem si vajíčka. Dala jsem je na talíř a sedla si na pohovku k televizi. Zapla jsem TV a koukala jsem co kde dávají. Nikde nic, tak jsem to zas vypla a v klidu snědla vajíčka.
Následně jsem umyla nádobí a už jsem si jen vyčistila zuby a šla do postele. Během deseti minut jsem tvrdě usnula.

Ráno jsem se probudila úplně rozlámaná. Sotva jsem vstala. Šíleně mě bolelo v krku a hrozně jsem kašlala. Já nesmím být nemocná!  Řekla jsem si a šla se předávkovat práškama. Vzala jsem si kapky na kašel a do krku jsem si stříkla takový plyn, proti bolení a pálení v krku. Nebylo mi nejlépe, tak jsem se rozhodla, že zůstanu doma. Vzala jsem si peřinu do obýváku a rozvalila jsem se na velké pohovce. Zapla jsem něco v televizi a do ruky popadla telefon. Napsala jsem Sofii, že mi není moc dobře a do školy dnes nepůjdu.
Potom jsem si udělala cereálie s mlékem a zase jsem zalezla pod peřinu. A jelikož v televizi opět nic nedávali, rozhodla jsem se, že si pustím nějaký film na notebooku. Došla jsem si tedy pro notebook a hledala jsem nějaký film. Hledá se Dory - větší kravinu jsem snad najít nemohla :D. Pustila jsem si to, ale skoro vůbec jsem to neposlouchala. Přemýšlela jsem nad Tinusem, Macem a Sofií. Přemýšlela jsem co teď asi dělají a co mají za hodinu. V hlubokém přemýšlení jsem usnula.

Probudilo mě silné zabouchání na dveře a hlasitý zvonek. Rozespale jsem vstala a šla otevřít dveře. Stála tam Sofie. "No konečně, už jsem myslela že neotevřeš"
"No.. jo promiň, no já jsem asi usnula "
"Panebože ty vypadáš "
"Pořád líp než ty :D"
"No tak díky :D no a jak ti je? "
"Jo, už je to lepší."
"No super, takže můžeš jít dnes s námi do kina? "
" S námi??"
" No jasně, já, ty, Tinus a Mac "
", Ne, to asi nepůjdu, na to se ještě necítím "
"Nevymlouvej se. Prostě musíš jít, už máme koupené lístky. Tady máš jeden "
"No tak díky tedy.. a jak bylo ve škole? "
"Super, učitel se polil vodou a vypadalo to, že se počůral. Celá třída vypukla smíchy a učitel se slzami v očích utíkal do kabinetu, kde se následně zamkl. Prostě hrozně citlivý, ale jinak totální sranda. "
"Fakt? Ty jo...tam jsem měla být "
"Jo a ještě, když jsme psali z Češtiny, celá třída dostala jedničku. Protože mi jsme si to ještě k procvičovali na tabuli, no a on to nikdo nesmazal a ona si toho nevšimla. Rozdala nám papíry a diktovala věty, ale to si neuvědomila, že nadiktovala ty stejné co byly na tabuli. Takže to jen celá třída opsala a učitelka nám za to koupila čokoládu, která se hned snědla."
"Sakra! Když nejsem ve škole, je tam plno srandy a když tam jsem, tak je tam nuda. "
"To víš no, zákon schválnosti"
"To víš no"
" A půjdeš dneska tedy do toho kina prosím? Udělej to pro mě "
"No tak dobrá... "
"Super, no hele tady máš sešity dopiš si poznámky a zítra mi ty sešity přines do školy. Kino začíná v 6, vyzvedneme tě v půl 6, tak buď připravená. No a já jdu ahoj "
"Papa a díky "
Zabouchla za sebou dveře a ještě jsme si zamávaly přes okno. Nudila jsem se, tak jsem si šla dopsat poznámky.
Když jsem to dopsala, bylo už 5 hodin. Nejvyšší čas se začít oblékat.
Uklidila jsem si věci a koukala jsem se do mého šatníku. Našla jsem spoustu hezkých outfitů, ale žádný se nehodil do kina. Nakonec jsem si vzala obyčejné, černé roztrhané džíny, černé tričko, takovou vínovou bundu a takové i boty. Na řasy jsem si dala řasenku, ale nic jiného, protože se nerada líčím.
Bylo za 10 půl, tak jsem už jen čekala až přijedou. Kousek před půl jsem šla před dům a čekala tam na ně. Oni však nikde.
Bylo už třičtvrtě a oni nikde, měla jsem strach, ale zároveň i vztek. Vytočila jsem Sofii a zavolala jsem jí.
"No kde jsi? "
" Promiň, za chvilku tam jsme. My jsme se zdrželi u mě "
"Aha, tak dělejte aby jsme to stihli. "
"Neboj už jsme skoro u vás. "
"Ok"
Zavěsila jsem a do 3 minut tady byli. Nasedla jsem k nim do auta, opět zase mezi kluky dozadu a pozdravili jsme se. Vyptávali se mě, proč jsem nebyla ve škole. Jen jsem jim na to řekla, že mi bylo špatně.
Ke kinu jsme přijeli akorát. Sedli jsme s na svá místa. Seděla jsem vedle Sofie a Tinuse. Pestře jsme sledovali film a moc jsme si ho užili.

Omlouvám se za chyby, jelikož tady mám nastavenou automatickou opravu, tak mi tam skáčou úplně jiná slova než potřebuji.
Já si na to nestěžuju, ale někdy mě to vážně štve .😂
Jsem líná si to po sobě číst, tak ty chyby prosím ignorujte a ty kecy si taky nechte pro sebe.
Je mi 14 a čeština není zrovna moje silná stránka.