#4

32 6 0
                                    

Vystupovala jsem z auta a leknutím nadskočila.Byl to nějáký obrovský barák s mřížemi.Děda mě ale "uklidnil" tím že v tomto domě je maminka"Aha" pronesla jsem zaskočeně ale když jsem ji uviděla vrhla jsem se jí kolem krku a začala brečet."Dneska mě propustí" pronesla radostně a já ji ještě objala.Mamka si vzala tašku a šli jsme k autu.


Po příjezdu domů všude byli balónky a bonbóny a DORT.Ale když jsem spatřila tu tvář která to nejspíš vytvořila,nebylo mi nejlíp.Táta se nám omluvil a objal nás.Řekl že už se to nikdy nebude opakovat čemuž jsem moc nevěřila ale doufala jsem.

Oslava na přivítanou byla super.

Roky šli celkem rychle a i bez problému až na pár vyjímek.Myslela jsem že to bude lepší..Ale ono to bylo nakonec horší..:(


Život není vždy lehkýKde žijí příběhy. Začni objevovat