Tak nechám tvůj hlas teď znít,
budu doufat, že bude mi líp.
Když v tom ale propukám v pláč,
a přemýšlím, co jsi vlastně zač.
Snažím se to vydržet,
pohledem na tobě se nezdržet.
Přiznávám, začínám se bát,
co si tady budem lhát.
Promlouváš mi tady do duše,
ale stačilo by to jednoduše.
Tak proč mě nezmlátíš?
Snad své ruce hráníš?
Za chvíli ti totiž dojde hlas,
už by byl taky čas.
Tak proč to neuděláš?
Bože, ty toho naděláš!
Vždyť ani rád mě nemáš!
Jen časem mrháš!
ČTEŠ
My Poems💙
PoetryVšichni mi chválili moje básničky, tak jsem se rozhodla je s vámi sdílet. 30.3. - #24 v kategorii Poezie 💙❤ 19.4. - #13 v kategorii Poezie 💙❤ 20.4. - #9 v kategorii Poezie 💙❤
