My Poems💙

25.

Stačilo by slovo,
možná dvě.
Ale ty si řekneš; co z toho?
Vždyť ráda nemá mě.

A jak si můžeš být tak jistý?
Nevididíš mi do hlavy.
Radši připravíš se na pláč příští,
a pokusíš se zahnat obavy.

A jestli říct svůj názor smím,
teda pokud tě tím neraním.
A možná teď i hloupě zním,
a vím, že tím nic nezměním.

Ale přejďeme k věci,
já vidím, jak se ničíš.
Abys mi dál lhal, to já nechci,
a ty taky ne, přeci.
Proč v myšlenkách na mě jen křičíš?

Odpověď neznám,
a radši ani nechci.
Ale věř mi, já to poznám,
už mě nebaví ty tvoje kecy.

Možná by bylo lehčí,
kdybys to už udělal.
Ale jak už víme; tvé ego je křehčí,
a ty vždy na něj spoléhal.

Tohle by tvé ego položilo na kolena,
tvojí jedinou zbraň!
A tak i když je omluva povolena,
radši to po tobě nechci, Bože chraň!

Ty sám víš,
jako moc tě to trápí.
Tak pojď ke mě blíž,
pár slov ti mě vrátí...