My Poems💙

35.

Právě, když se setmí,
a zastaví se čas.
Já půjdu, kam se nesmí,
a půjdu zas a zas.

Jen tam na něj zapomenu,
jen tam je mi dobře.
Jen tam svojí mysl napomenu,
tak řeknu si; proč ne?

Je tu plno věcí,
o kterých se mi jen zdá.
Není to jedno, přeci,
jen tady nejsem zlá.

Je tu krásně,
i když je to dálka.
Tu skládám básně,
zde hraji si na všeználka.

Je tu ticho,
to potřebuji nejvíc.
U srdce mě píchlo,
když řekli, že chtěj víc.

Víc jim nabídnout nemohu,
ale i tak se naštvali.
Řekla jsem; ráda pomohu,
ale oni se jen zasmáli.

Když nemám to co chtějí,
pomoc nechtějí.
A tak utíkám pryč lesem,
kde můžu být tím, kým jsem.

Teď toho moc nepřidávám, a je mi to i líto... Ale já teď prostě moc nemám čas na básničky... Vlastně nemám moc čas na nic.... Osobní problémy😓... Pamatuju si, že někdo říkal, že furt píšu o lásce a tak, tak jsem se pokusila o trošku jinou. ❤💫