Pojistka do lepšího života [ Yuri!!! on Ice ]

Kapitola I.

Yuri Katsuki - norm. (Shikamazu)
Victor Nikiforov - tučně (Sasakolkova)

„Ne díky mami, nemám hlad," vymlouvám se ze společné večeře s rodinou a místo toho uteču do svého pokoje. Má rodina vlastní horké prameny, ale ani to mě dnes neuklidní.
Sednu si k počítači a s rozklepanými prsty začnu surfovat po internetu.
Reklamy, stránky, eshopy... Ale já hned zamířím na svou novou oblíbenou sociální síť.
Je to vlastně jen chatovací stránka... Nedávno jsem na ni narazil a díky tomu, že není nutné sem psát pravé jméno, píši si s lidmi pod přezdívkou.
Hodně mě to baví, hlavně, protože takhle se tolik nestydím vyjádřit se tak, jako v realitě.

Po jedné z méně důležitých soutěží, které jsem zúčastnil jen, abych nevypadl z kondice, jsem zamířil rovnou domů.
Mám ale pocit, že po mně ještě něco Yakov chtěl... nevadí, však on si poradí.

S připitomělým úsměvem se doma přivítám s Makkachinem.
Za chvíli mi ale zazvoní mobil. Zvědavě ho zvednu a okamžitě mi do ucha začne řvát rozzuřený Yakov.
,,Vitya! Říkal jsem ti, ať počkáš! Chtěl jsem s tebou mluvit!"
,,O co šlo?" usměju se jako by se nic nedělo a mobil trochu odtáhnu od ucha.
,,O tvoji kariéru..."

Píšu si tak různě s lidma až do pozdní hodiny... Nikdo už není online. To mě tu všichni necháte samotného!? Tu na mě problikne zelené světélko. Někdo se zrovna přihlásil. Nevydržím tu hrozivou už tří minutovou samotu a i když nemám tušení, kdo by to mohl být, napíšu neznámému jež se skrývá pod přezdívkou: Milovník roztomilých věcí.

Už teď vidím jak to bude nějaký hlupák... No co, stejně nemám co dělat.
Mé prsty párkrát přejedou po klávesnici a už jsem nám nastavil soukromí chat.
Já: Ahojky ^-^

,,Co je s ní?" můj úsměv zmizí.
,,Proslýchá se, že tenhle rok končíš... Jak to, že o tom jako tvůj trenér nevím?!"
,,Yakov, pochop mě. Mým mottem je překvapovat lidi. Za každou cenu. Jenže teď ať už udělám cokoliv, nikdo není překvapen. Ztratil jsem múzu a ty víš, že to je to nejhorší, co může krasobruslaře potkat," s tím hovor ukončím a mobil vypnu.

Vezmu si k sobě Makkachina a vlezu si s ním a s notebookem na gauč.
Chvíli jen tak projíždím internet, než zapnu nějaké sociální sítě, abych si měl s kým pokecat.
Po pár minutách mi tam vyskočí zpráva od někoho neznámého.
Milovník Victora: Ahojky ^-^
Já: Ahoj :3
Já: Co to jméno? ^^

Milovník roztomilých věcí: Co to jméno?

No jo... Možná je to trochu přehnané, ale já Victora fakt obdivuji.

Já: Co je s ním? Prostě ho obdivuju...

Dobře, naživo bych tohle asi nikdy neřekl, ale tady můžu být kdokoliv.

Já: Myslíme toho samého Victora?

Celkem by mě zajímalo, kdo to je...

Já: Victor Nikiforov, nejlepší, nejpohlednější a nejtalentovanější krasobruslař.

Jo, přesně... To jsem dokonale vystihl, zadívám se na plakát, jenž mi visí na zdi.