Pojistka do lepšího života [ Yuri!!! on Ice ]

Kapitola IV

Katsuki Yuri - Norm.
Nikiforov Victor - tučně

Celou noc mě trápí děsné sny, naštěstí se vždy ke konci vše v dobré obrátí.
„Victore!” vyjeknu, zvednu se do sedu a rozhlížím se kolem sebe... Ah... Byl to jen sen.
Rozmáchnu ruce, abych se protáhl, ale jedna z mých paží do něčeho narazí.

   Nespokojeně něco zamumlám, když mě něco praští.
Rozespale otevřu oči.
,,Oh, Yuri, to jsi tu. Tak to se zlobit nebudu..."

   „Promiň! Ukaž, byla to celkem rána...” zkoukám zarudlý flek na jeho obličeji. „Odpust mi to prosím,” omlouvám se a provinile skloním hlavu.

   ,,V pořádku," zase se usmívám jak idiot. ,,Yuri..."

   „Ano? Jo... Já vím... Promiň za ten včerejšek... Už to po tobě nikdy chtít nebudu.”

  ,,Yuri," pronesu schválně temným hlasem a nechám si do čela spadnout vlasy.
Nakonec se ale zase štěstím rozzářím.
,,Jak tě teď můžu trénovat, když ti budu takhle ničit tělo?"

   Když na mě tohle vyjekne, nejdřív se zděsím až vyletím a spadnu z postele. „Au! Můj zadek...” rozvzlykám se. „Počkat, ty teda chceš být doopravdy můj trenér?” podivím se a přestanu se mnout bolavé místo.

   ,,Samozřejmě! Já ti to neříkal? Vždyť jsem přece přijel za tebou," slezu k němu a vezmu ho v náruči zpátky na postel

  „Prý jsi se jen bál, co se mi stalo...” zamručím nespokojeně. On si nic nepamatuje.

   ,,Taky možnost," zamyslím se. ,,No tak teď tě budu trénovat, abys příště vyhrál!"

   „Ach jo... Donesu ti něco k snídani, pak půjdu na kluziště, otázky? To jsem rád, půjdu,” vyhrknu rychle a chci jít.

   ,,Yuri," zamumlám a zase si ho stáhnu do objetí. ,,Přece mě tu nenecháš samotné-" V tu chvíli se otevřou dveře a já se mile usměju. ,,Dobré ráno~"

   „Ségra vypadni!!!” zařvu z plných plic a hodím po ní botu. Prčic, to je trapas

   ,,Yuri, pojď spát," přehodím přes peřiny a s ním jako polštářem během pár vteřin usnu.

   „Musím trénovat! Victore pust! Půjdu vyvenčit TVÉHO psa...”

   ,,Spím~" zavrním z polospánku a stisknu ho pevněji

    „Pojď, jinak už ti nikdy nedám...” zkusím to jinak.

  ,,Dáš. Víc než ochotně."

   „Myslíš? Chceš to pokoušet?” usměju se. V ničem si nejsem tak jistý jako v tomhle.

   ,,Samozřejmě, jsem tvůj idol, je to přirozené...'

   „Dobře, schválně, kdo bude žadonit dříve.” pousměji se. Problém bude v tom, že on má na celém světě tolik fanoušků a fanynek, že by si mohl zajít do sousedního baráku a na mě by se mohl vykašlat.

   ,,Teď spi," napomenu ho.

   „Musím na trénink!” chci ho odstrčit.

   ,,Počká..."

   „A co Makkachin? Ten taky počká!?”

   ,,Makkachin?" zvednu ospale hlavu. ,,Jsem unavený."