1. kapitola

85 9 3
                                    

Pomalu otevírám ztěžklá víčka, která mi několikrát spadnou zase zpět. Nakonec se má snaha vyplácí. Zjišťuji to co vždy, nacházím se v malé bílé místnosti bez oken. Je tu jen postel, jestli se tomu dá tak říkat, malý stůl se židlí, umělé světlo, které mne osvětluje 24 hodin denně. U stropu ve všech rozích jsou kamery, které mě hlídají. A nakonec mám v rohu záchod a "sprchu". To je celý můj svět, celý můj život. Celá rozbolavělá se zvednu ze své postele a jdu do sprchy, kde teče jen studená voda, ale člověk si za všechen ten čas zvykne. Zajímalo by mě jaké "testy" jsem postupovala tentokrát. Muselo to být něco opravdu bolestivého, když si nic nepamatuji asi jsem musela omdlít. Jdu ke stolu kde leží něco co se možná dá nazývat jídlo. Můj žaludek, ale neprotestuje, protože nikdo neví kdy přijde další jídlo. Každý den mi hlavou víří otázky typu. Drží tu ještě někoho ? Kdo mě sem doopravdy dal ? Jak jsem se sem dostala ? Proč tu jsem ? Co se mnou chtějí udělat ? A otázky podobného typu, ale už v raném věku jsem se naučila otázky ignorovat. Muselo by mi z toho přeskočit. A proto se mým jediným cílem a prioritou stal útěk. Ještě nevím kdy a jak, ale jednou moje chvíle přijde a já si na ní počkám. Tohle je můj příběh a moje jméno je Kattie.

Tak jo doufám, že se vám úvod do nového příběhu líbí. Mám s tímhle příběhem velké plány a doufám, že už. Konečně nějaký ten příběh dopíšu. Vaše Ann ❤❤❤

UvězněnáKde žijí příběhy. Začni objevovat