OSUD NÁM NEPŘÁL ...../Baxtrix,Wedry,Herdyn

#10

Z POHLEDU RADKA:

Už je to nějaká doba, co jsem odešel od Pavla s Štěpánem. Upřímně nějak mi moc nechybí, spíš naopak jsem rád, že jsem se právě pro to rozhodnul. Právě sedím u stolu a dávám si snídani, kterou mi mamka přinesla. Asi si říkáte, proč jsem si ji neudělal sám, když jsem tak výborný kuchař. Víte, dnes je můj den. Mám narozeniny a tak mám právo na nic nedělání, ne? Po snídani jsem se přemístil do pokoje a s radostí flákl sebou do postele. Natáhl jsem se pro mobil, co ležel vedle postele. Zapnul jsem Facebook a začal psát status o tom, že mám narozeniny. Zhruba po 10 minutách mi začala chodit oznámení, která mě donutila se kouknout na status. Wow, tolik přání od fanoušků a přátel jsem fakt nečekal. Tenhle den mi nic nezkazí náladu. Když mám v sobě tolik pozitivní energie, rozhodl jsem se natočit "Guess to Wikihow." Začal jsem si vše připravovat k natáčení. Zapnul jsem počítač s kamerou, zapojil mikrofon, šel si upravit vlasy a pak už jsem mohl začít s videem. Řeknu vám, potrhlejší vyhledávání jsem neviděl, ale bavilo mě to. Upřímně tím natáčením jsem se celkem zabavil, a tak mi nedošlo, že už natáčím přes dvě hodiny. No myslím, že pro video to bude bohatě stačit. Po dokončení videa jsem se rozhodl jít vykoupat. Nebudu vám kecat, ale koupu se celkem dlouho (btw tohle je fakt potvrzený Wedrym :D). Takže to odhaduji přibližně na dvě hodiny. Zvedl jsem se ze židle a vyrazil do koupelny. S neustálým úsměvem jsem si napustil vanu, a poté do ní ponořil celé své tělo. Cítil jsem, jak se mi postupně uvolňuje sval po svalu. Prostě dokonalost sama. Po dvou hodinách odpočívání ve vaně jsem se konečně odhodlal zvednout a obléct se. Nevěděl jsem co dělat, a tak jsem se rozhodl jít na procházku. Sice jsem tady nebyl necelý měsíc, ale nic moc se to tu nezměnilo. Vydal jsem se směrem k parku, kde jsem zároveň trávil většinu mého času v životě. Miluji to tam. Prostě místo mého dětství. Celá cesta mi zabrala jen půl hodinu. Sedl jsem si na volnou lavičku a projížděl jsem si očima každou část mého milovaného parku. Najednou přišel nějaký kluk. Počkat, já ho odněkud znám. Jo, to je vlastně můj starý dobrý kámoš a spolužák Matěj. „Hej, čau Ráďo. Zrovna jsem chtěl za tebou jít. Když máš ty narozeniny, musel jsem ti něco koupit. Původně jsem to chtěl předat po vašich, ale když jsi tu, tak ti to rád předám osobně." dořekl a poté se mě začal vyptávat, jak jde život, co naši, youtube kariéra a co vlastně tady dělám. Vše jsem mu vylíčil. Přece jen, je to ten nejlepší týpek co znám, tak proč mu vše neříct. Pak přišla řada na mě. Začal jsem se ho vyptávat na to samé. Zakecali jsme se asi zhruba na hodinu a půl. „No tak Radku, rozbal to!Jsem zvědav na tvoji reakci." podal mi po debatováním o životě dárek se šibalským úšklebem. Poté jsem dárek rozbalil. Byl to... sprchový gel? Okej, dobrá. „Ahm, děkuju ti moc za ten dárek." řekl jsem nejistě a nemile překvapen. Doufal jsem, že to nepoznal a strčil jsem jeho dárek do svého batohu. „Hele Ráďo, rád jsem tě zas viděl, ale musím jít. To víš moje gril nerada na mě čeká." dořekl s uchechtnutím a odcházel. Já jsem se hned po tom, co odešel, zvedl a řekl si, že bych mohl už také jít pomalu domů. Tak jsem se vydal zpět. Hlavou se mi promítaly vzpomínky na toto místo. Hodně času jsem ho trávil zde právěže s Matějem. Je to kámoš od dětství, co k tomu dodat. Vzpomínám si, jak jsme si hráli na policajta a lupiče. Já byl samozřejmě vždy ten lupič, jelikož role záporáka mi vždy šla nejlépe. Pokaždé jsem mu utíkal přes celý park, vysmátý jak po nějaké droze. Pak jsem se záchvatem smíchu zastavil a když mě Máťa chytil, leželi jsme na trávě s úsměvy na tváři. Potom pozorujíce mraky jsme přemýšleli o holkách, nových hrách, no znáte to. Prostě klučičí věci. Pak když si našel holku, už jsme se moc nevídali, což mě mrzelo, takže jsem si našel Štěpána s Pavlem, jakožto náhradu za něj. Dohromady tvořili ne tak dokonalou kopii Matěje. Dorazil jsem konečně domů. Dnešek byl fakt super den, ale jsem dost utahaný. Převlékl jsem se tedy do pyžama, odložil do koupelny sprcháč od Matěje, ale nejdříve jsem s ním vyfotil fotku na Instagram, protože proč ne a flákl sebou do postele. Pomalu jsem začal usínat. Na dnešek fakt nikdy nezapomenu. Řekl jsem si pro sebe a poté spokojeně usnul. Další den ráno jsem si původně myslel, že se probudím a vše bude stejné. Jenže neležím ve své posteli. A už vůbec né ve svém pokoji, natož v našem bytě. Kde to sakra jsem...?

(Moc se omlouvám za neaktivitu, ale no je škola znáte to :D. Moje vysvědčení se bude započítávat na moji budoucnost, tak snad chápete XD.)