Avengers - She Is Your Sister ???(Celý Příběh Opravuju! Kompletně)

3.STARK TOWER

Když jsem otevřela oči, hned jsem je zavřela, protože kolem svítilo otřesné rozžhavené slunce a já zakňučela.
,,Počkej ještě chvilku", zašeptal Rogers a já viděla obrovský nápis STARK TOWER, ten Stark je takový sobec a egoista. Hned jak vběhl do budovy otevřela jsem oči a rychle jsem se vymanila z jeho náruče a chtěla utéct. ,,JARVISI dej jí rukavice a pouta, nebo uteče, rychle!", křikl do vzduchu a já už byla skoro pryč když mě zachytil další muž postřehla jsem, že je to taky blonďák. A snažila se dostat ven z jeho železného sevření, zatímco mi ten druhý nasazoval rukavice které jsem nemohla sundat, byli na kód a k tomu ještě pouta. Aby mě ještě ke všemu zavřeli do nějakého vězení či co.

No a jak jsem řekla tak taky udělali, ten kluk mě tam odnesl tak rychle, že jsem nestihla protestovat a už jsem seděla na zemi v cele s průhlednými skly. Hned jsem přiskočila k jednomu sklu a chtěla ho rozbít, ovšem asi by se mi to povedlo, kdyby to nedávalo elektrický výboje. Strašně jsem se lekla a odletěla jsem na druhou stranu kde jsem narazila hlavou do toho skla a zůstala ležet na zemi. A začala se smát, ne tím normálním smíchem, ale takovým tím psycho smíchem a všichni z Avengers se shlukli kolem cely. Zírali jako na psychopata, ale to bude asi tím že psychopat jsem a měním se v běsnící vražedkyni. To že ovládám všechny živly, levituju, proměním se v cokoli dokážu(co jen chcete), ovládám telekinezy a telepatiku, mi asi moc nepomůže. Ale počkat dokážu i bez rukou něco udělat, stačí jen si to představit. Rychle jsem zkontrolovala hlavu jestli můžu pokračovat v "čarování", ale zasekla jsem se u kroužku na temeni, který obepínal celou mojí hlavu. ,,Arggghhh", zakřičela jsem a sedla si. Všichni na mě pořád hleděli a já už to nemohla vydržet, ,,Vysvětlí mi někdo proč mám na sobě ty rukavice, pouta a kroužek na hlavě který vypadá jako svatozář neříkám, že se mi nelíbí být andělem, ale já jsem spíš opak.", řekla jsem s klidem a se zájmem se na ně podívala. Romanofova něco šeptala Bartonovi, Rogers zíral na Mě, Banner si zamyšleně mnul bradu, Thor tu nebyl no a Stark pochodoval kolem cely a něco mumlal. ,,Haló jak dlouho mám ještě čekat na odpověď?" zeptala jsem se a Stark se toho chopil. ,,Protože jsi nebezpečná a akorát bys někoho z nás zabila", řekl zamyšleně a dál pochodoval kolem. Na tváři se mi objevil obrovský psychopatický úšklebek a se špetkou tajemnosti a já vyslovila to co jsem měla na jazyku. ,,Ale já jsem tam byla kvůli tomu abych vás zabila, poslala mě HYDRA, a koukám že vy 4 jste se rychle zotavili z mých šipek." odpálkovala jsem je. ,,Víme, že tě poslala HYDRA a proto jsi tady, chceme tě dostat od nich.", zašeptal Rogers a já se na něj zamračila, ,,Ale já se k vám nepřidám sakra, pochopte to", zaječela jsem a strhla tím na sebe pozornost. ,,Starku výboj", řekl pevný hlas Bannera. Hned jak to dořekl mnou projela ostrá vlna bolesti a já padala k zemi.

Slyšela jsem obrovskou ránu a viděla jak se otevírají dveře od cely a někdo mě bere do náručí. Zabručela jsem a zavrtěla jsem se, dotyčný se mému gestu jen zasmál a rychle se rozběhl. Zamyslela jsem se, ale rozespalé oči jsem od sebe neodlepovala. Vím že HYDRA je špatná, ale já se nesmím přidat k Avengers, akorát bych jim dělala potíže a ublížila jim. odlepila víčka a zamžikala. Běžel k nedalekému Helicarieru. Vběhl dovnitř a já viděla všechny ty agenty kolem. Odnesl mě zase do nějaké skleněné cely a já si sedla a usmála se na něj. Kde se to ve mě bere ? Jsem smířená se svým životem ?? Asi ano. Zírala jsem do podlahy která nebyla podlaha, ale sklo. Pořád samý sklo, k čemu ? Cela se za ním zavřela a já seděla na zemi s tím že si protřídím myšlenky, ale tento nápad mi  nevydržel dlouho, protože se cela zase otevřela a já uviděla Rogerse. Zvedl mě ze země a já se zavrtěla. On se jen pousmál a nesl mě do nějaké bílé místnosti s mnoha počítači a dalšími vědeckými věcičkami. Položil mě na lehátko. ,,Odebere jí krev, potřebujeme vědět jestli to má od narození nebo jestli jí dali nějaké sérum.", řekl zadumaně Stark. A já se jen přerývavě nadechla. Odebírat krev ? Nesnáším odebírání krve.
Stark, Anthony Edward Stark ??, ,,Tony..... Tony... , bylo ti 14, našel jsi malou čtyřletou holčičku, byla roztomilá, modrá až nafialovělá očička ji zářila čistotou a štěstím, její  blonďaté vlásky se jí v kudrnách točili okolo hlavy až k pasu. Plakala, protože se ztratila, ty a tvá rodina jste se jí chopili a braly ji jako vlastní. Vždy jsi chtěl mladší sestru kterou bys mohl škádlit a otravovat. Bylo ti 24 když zmizela a ty jsi ji hledal ve dne v noci, ale nenašel jsi ji. Už nikdy jsi ji neviděl.", šeptala jsem a dál bloumala svou myslí. Vzpomínala jsem si. Najednou jsem prudce otevřela oči. Stark na mě zíral s otevřenou pusou a ostatní nasadili pohledy, alá WTF?! a já se jen pobaveně zasmála. ,,J-jak t-to víš?!", zeptal se Stark potichu a já jen pokývala hlavou. ,,Mám fialové oči, blonďaté vlasy po pas, ale jiné jméno.", šeptla jsem a čekala na jeho reakci.