Avengers - She Is Your Sister ???(Celý Příběh Opravuju! Kompletně)

1.HAIL HYDRA

Probudila jsem se v zchátralé místnůstce bez oken s malou dřevěnou postelí na který se nedalo spát a malým stolkem se židličkou a železnými dveřmi naproti posteli kde jsem právě ležela. Uslyšela jsem řinkot klíčů a cvaknutí zámku a přede mnou se objevil svalnatý muž ne zrovna s milým pohledem a provrtával mě očima a já ho chtěla sežehnout vražedným pohledem, kéž bych to uměla. Povzdechla jsem si a zírala na onoho týpka.

,,Musíte jít na kontrolu, ihned!", zařval poté co jsem se neměla k odpovědi a nehnula se ani o píď. Hned ke mě přiběhl a chytl mě za spoutané ruce, až teď jsem si uvědomila že mám pouta. Vlekl mě za sebou až k obrovským dvoukřídlým dveřím a hned na to mě tlačila před sebou ta obrovská hora svalů. Uviděla jsem před sebou lůžko s pouty, různé stoly a na nich počítače, jehly, séra a další serepetičky(můj slovník😂) a hned jsem si uvědomila proč tu jsem chtějí ze mě udělat pokusného králíka.

Tak ať je to ani nenapadá, ví že vůbec dokážu ovládat živly, telekinezy(ne moc pokročilou ale aspoň něco) a taky jsem rozená gymnastka a s pouty to je jako nic, ale proti téhle hoře svalů toho asi moc ne udělám co ? Asi ne. A jak jsem tak přemíšlela o tom co vědí jsem ležela spoutána na lůžku jen v podprsence a kalhotech (no spíš ošoupaných tepláků po nějakém parkouristovi) řekla bych. Nemohla jsem nic dělat a když přišel profesor Zola a oznámil mi co se mnou hodlají dělat, strnula jsem. Oni mi chtějí zabodávat 20 000 jehel do mého těla, ob jeden den !! Já nechci, nechci abych byla monstrum nechci být ta co zabíjí ! Nechci být ta špatná. Otevřela jsem oči a uviděla jehly necelých 12 milimetrů nad mojí kůží. Chtělo se mi brečet a já si vzpomínala na svůj život před tím než jsem se sem dostala. Počkat počkat počkat já si nepamatuju svůj život to je špatný a hodně ! Ucítila jsem tíživý pocit když do mě zabodly první jehly vyjekla jsem a po tvářích mi tekly prameny slz a já se je snažila zastavit, ale nemohla jsem, nešlo je zastavit. Když jsem vyčerpáním a bolestí omdlela, poslední co jsem ucítila byl kov pod mými zády.

Když jsem od sebe odlepila víčka viděla jsem že jsem zase na té postely v té hnusné cele a já si povzdechla. Proč já ?! Uslyšela jsem dva hlasy. ,,Jestli jí tohle budou dělat ještě 10 let nepřežije.", C cože 10 let to to nesmí. A hned na to jsem slyšela druhý hlas, ,,Zítra ji přiveď potrebuji aby byla na naší straně a je mi úplně jedno jestli to nepřežije." zakončil rozhovor ten člověk a dál už jsem nic neslyšela jen seděla v rohu a ptala se sama sebe Proč ? Musela jsem vypadat Komicky, jak jsem se houpala a snažila se nevzlykat, což se mi nepovedlo.

Hned na to se ale otevřely dveře a dovnitř vešel muž s hnědými vlasy po ramena, která byla široká a pod černým oblečením se mu rýsovala pěkná postava. ,,Ehm.. jsi v pohodě?", zeptal se a já se na něj vyčítavě zahleděla, ,,V pohodě! Děláš si ze mě srandu?! Unesli mě, bodali do mě jehly ze kterých mám panickou hrůzu a nepamatuju si nic předtím než jsem se sem dostala! Jak mám bejt asi v pohodě!!", křikla jsem na něj na jeden nádech a zase se rozvzlykala.

Už to bude asi nějakej ten pátek co tu jsem a oni mi nasadili takové divné rukavice a já nemohu používat své schopnosti, ale něco nedomysleli ne všechny schopnosti ovládám rukama. Řekla bych, že jsem tu zavřena 7 let možná ? Rozhodla jsem se utéct je toho na mě moc. A zrovna dnes jsem měla jít na "kontrolu"jak tomu říkají až na to že mi jen zabodnou 20 000 jehel pod kůži. Už jsem slyšela cvaknutí zámku a dveře které se skřípáním otevřely a v nich stál zase nějaký namakaný chlapík, ,,dnes nejdeš na kontrolu dovedu tě za šéfem." ahá on myslel toho magora s rudou hlavou. ,,Tak hni sebou", řekl takovým tím nepříjemným hlasem a už mě táhl ven. Jak jsem říkala, že dokážu ovládat telekinezy, když mi říkali co mám dělat a já jsem oklamávala mozek aby poslouchal, ale šestý smysl si to upravoval a já se nepřidala na jejich stranu. Bohužel mě jednou můj šestý smysl zradil a já se na jejich stranu přidala, byl to asi 5. rok co jsem v téhle cele a už jsem byla asi na třech misích. Ale za tu dobu jsem nezestárla ani o den, když mě přitáhly bylo mi 14 let. Teď by mi bylo 21. Ale vypadám na 16, protože mi dali sérum po kterém nezestárnu. Zabila jsem už asi 27 lidí což není nic extra, ale fakt se mi nelíbí zírat na ta mrtvá těla. Během mého přemýšlení jsem zjistila, že už jsme dorazili před ty obrovské zlatočerné dvoukřídlé dveře. A ten svalouš mě tlačil dovnitř a uvnitř seděl Rudohlav (jakážto hezká přezdívka(vlastní výroba)) a poklepával prsty do mahagonového stolu. ,,Zdravím agentko 7868682 (Quontova), mám pro vás novou misi", řekl a podal mi plnou složku s informacemi o lidech které mám zneškodnit, unést, omráčit nebo omámit. ,,Ano, jistě děkuji pane", zablekotala jsem a převzala složku. ,,Hail Hydra." zařval Rudohlav a já zopakovala jistou frázi. ,,Hail Hydra."

Odešla jsem z kanceláře Rudohlava a mířila do zbrojírny. Tam jsem si vzala 2 druhy pistolí : Ruger 22 a Glock 17. Dál jsem si vzala takový uspávací šipky a plynové bombičky. Taky jsem poprosila aby mi sundali pouta a ty rukavice kvůli kterým jsem nemohla používat kouzla která umím, ale sundali mi jen pouta takže jsem si musela pomoct sama a to jediným slovem, ,,Enchantress", hned jsem se proměnila a rukavice shořeli, otočila jsem se na všechny a viděla jak na mě míří zbraněmi. Bojí se mě, to je dobře. Vyletěla jsem do vzduchu, prorazila všechny zdi a proměnila se zpět do normální podoby. Ještě, že jsem si sebou vzala tu složku můžu si ji pročíst.

************************************

Ale tu misi jsem měla splnit už před 3 lety.