The Mafia

Kufr

Rozhlížela jsem se kolem a snažila nenavázat oční kontakt, ale u jednoho muže se mi to nepovedlo. Měl jasně zelené oči. I přesto, že světlo zde bylo velmi špatné ty jeho oči doslova zářily.

Hudba pomalu utichávala a všechny světla zhasla. Najednou mě někdo chytil za paži a táhl mě pryč. Světla se rozsvítila. Táhl mě nějaký muž, měl na sobě oblek a černé brýle posazené na nose. Snažila jsem se vyškubnout, ale on spíše upevnil svůj stisk.

Dotáhl mě až k autu, kde následně otevřel kufr, hodil mě do něj a následně ho zavřel. Schoulila jsem se do klubíčka. Cesta byla samá zatáčka doprava nebo doleva.

Jeli jsme neskutečně dlouho. Nebečela jsem už, protože jsem pomalu ztrácela naději. Byl to takový ten pocit, kdy uvnitř cítíte veliký zármutek, ale už nemůžete ani plakat.

Najednou se auto zastavilo. Slyšela jsem, jak se otevírají dveře a následně i zavírají. Dlouho se nic nedělo, až když se otevřel kufr a ze shora se na mě díval ten samý, který mě sem hodil. 

Vytáhl mě a svázal mi nohy, ruce a zalepil pusu. Zajímalo by mě, proč to neudělal už předtím. 

Venku pršelo a byla zima, bylo to takové typické podzimní počasí.

Hodil si mě přes rameno a nesl mě do nějakého starého domu. Dům byl celkem ve špatném stavu. Vypadalo to, že brzo spadne, protože střecha byla zničená a místy musela i protékat voda.

Vevnitř byla snad ještě vetší zima, než venku. Posadil mě doprostřed na židli. 

Byla jsem celá promáčená a promrzlá skrz na skrz a vlasy jsem měla v obličeji, což trochu zakrývalo moje opuchlé tváře a červené oči.

Ten muž si stoup ke dveřím a stál tam jak kůl v plotě. Po chvíli mu zazvonil mobil a on to položil a následně otevřel dveře, ve kterých se objevil ten muž z klubu se zelenýma očima.

Přišel ke mně a odhrnul mi vlasy z obličeje. Dívala jsem se na něj nejvíc nejnenáviděnějším pohledem, který jsem mohla.

"Jak se jmenuje?" zeptal se. 

"Jade Wast" odpověděl ten muž.

"Věk?" vyptával se dál.

"20" 

Zelenooký muž kývl a prohlížel si mě. Přemýšlel, nevím nad čím, ale bylo to nekonečné. 

"Beru" vstal a odešel. Cítila jsem se zármutkem i strach. Cítila jsem, že mě znovu ten hlídač nebo kdo to byl nese. Šlo to všechno jako předtím od znova, znovu jsem byla v kufru, znovu dlouhá cesta. Když auto zastavilo, tak mě znovu vzali a hodili přes rameno. Jen na chvilku jsem se podívala, kde jsme to vlastně zastavili a zjistila jsem, že stojíme před velkým tří patrovým domem nebo možná spíš vilou. Vypadalo to luxusně, na můj vkus až moc. 

Otevřel dveře a nesl mě někam po schodišti. Znovu otevřel nějaké dveře a hodil mě na postel. Odešel a zamkl dveře. Vyčerpaná jsem na té posteli okamžitě usnula a bylo mi jedno kde jsem a co se mnou bude, moje tělo už nedávalo ten nápor úzkosti, zármutku a strachu který jsem cítila.