The Mafia

Pláč,křik a vrzající dveře

"Víš co zlatíčko, za tebe by mohl dát někdo i miliony-" přemýšlel "Buď půjdeš na trh nebo do klubu tancovat v kleci" řekl a odešel.  

Chvíli jsem plakala. Nemohla jsem uvěřit, že jsem se dostala až sem. Poté jsem usnula. Ani nevím jak dlouho jsem spala, ale probudil mě pláč, křik a chvíli na to vrzající dveře.

Pomalu jsem otevřela oči a naproti mě v rohu byla nějaká holka. Vypadala starší než já. Měla krásné dlouhé blonďaté vlasy. Barvu očí jsem nerozpoznala. 

Byla také svázaná,ale ne k židli jako já. 

"Jak dlouho jsi tady?" zeptala se mě rozechvěným hlasem.

"Já nevím, co je dneska za den?" 

"Neděle"

"Tak zhruba den" řekla jsem a ona kývla hlavou. 

Znovu se otevřely dveře. Do nich vešel ten samý kluk a v ruce měl injekci. Když jsem se mu podívala do obličeje, tak měl na rtech úšklebek a šel ke mě. Začala jsem sebou cukat, což způsobilo, že židle spadla na bok a já s ní. Náraz na kamennou podlahu bolel méně, mež jsem očekávala. 

Klekl si ke mě a vpíchl mi injekci do ramene.

Probudila jsem se v jedoucím autě. Kolem mě byli dva muži v oblecích Škubla jsem sebou a hned jsem cítila na své tváři velikou ruku a poté štiplavou bolest.

Auto zastavilo a jeden z tech mužů mě vytáhl na nohy. Rovnováha byla problém. Provazy byly silně upevněny což způsobovalo, že se mi to noh nedostával dostatek krve. 

Druhý z těch mužů si mě přehodil přes rameno a nesl mě do neznáma. 

Pokoušela jsem se ho kopnout, ale to mi nevyšlo.

Najednou zaklepal na růžové dveře a otevřel je. 

Položil mě na židli a rozvázal mi provazy. Cítila jsem takovou úlevu. 

"Nepokoušej se utéct, všude tady jsou hlídky" řekl a odešel pryč. Místo něj vešla nějaká starší slečna. Měla na sobě pouze spodní prádlo a přes to síťovaný crop top. Její líčení bylo velmi výrazně a tělo ji zdobilo pár tetování.

"Ahoj, jsem Beatrice"

"Jade"

"Já vím, teď tě namaluji a pomůžu vybrat oblečení" usmála se na mě. Kývla jsem i když jsem netušila o čem mluví. Na co oblečení? 

Vzala si druhou židli a sedla si přede mě. Vzala taštičku s make-upem, který ležel na stolku a začala mě malovat. 

"Nevypadáš jako někdo, kdo by měl za chvilku dělat děvku mafiánovi, který tě nakonec zabije"

prolomila ticho a já jsem se na ni pouze šokovaně dívala.

"Ty nevíš proč jsi tady?" záporně jsem zakroutila hlavou

"Oh, zlatíčko" řekla soucitně.