Holka Na Obtíž

Co bude dál?

Stál tam. Ani se nehnul. Přes rameno měl přehozené zakrvácené tělo ženy. Znovu se jí vybavil ten křik. Mia se podepřela lokty a stále s ním udržovala oční kontakt. Teď nebo nikdy. Proběhlo jí hlavou a vymrštila se do vzduchu. Hned co ucítila pod noha pevnou zem, rozeběhla se od toho muže. Nevěděla zda za ní běží nebo ne. Ani to vědět nechtěla. Počítala s tím, že by stejně byla rychlejší, protože on ještě nesl bezvládné tělo ženy.

I přes bolavý kotník se dostala až k okraji lesa. Až tam se zastavila a nepravidelně dýchala. Ohlédla se zas sebe. Nikdo. Pomalým krokem vykročila ke svému domu. Urovnávala si myšlenky. Možná by to měla nahlásit? Ne. Nikdo jí neuvěří. Bydlela v malém městečku, kde jí všichni znali. Každý znal každého. Ona byla známá jako ta divná. Proč? Protože byla. Byla jiná. Nebyla naivní jako ostatní, ani tak pitomá. To se lidem nelíbilo.

Každý tu zná každého, aspoň od pohledu, ale jeho tu ještě neviděla. Ty oči by si pamatovala. Možná je jako ona. Zalezlý někde v domě, nebo se sním prostě ještě úplnou náhodou ještě nikdy nesetkala. Bohužel, náhody neexistují.

V domě bylo zhasnuto. Měla velké štěstí, že máma ještě nebyla doma, ale teď jí to tak nepřišlo. Na ten křik už nikdy nezapomene. Pořád ho slyšela.

Opatrně otevřela branku a vklouzla dovnitř. Po trubce vylezla zpět do polootevřeného okna a zavřela ho. Zula si boty. Sundala mikinu. Oba kusy oblečení hodila pod postel. Na dřevěný stolek položila zápisník a tužku. Poté si uvědomila, že měla u sebe nůž a mohla se bránit. Ale stejně by jí přepral. I ve tmě byla vidět silueta jeho vypracované postavy přes bundu.

Posadila se na rozvrzanou židli a uchopila tužku. První záznam.

První den:

Nečekala jsem, že se stane něco takového, ale stalo se. Ten muž zabil nějakou ženu. Zřejmě měla hnědé dlouhé vlasy a hubenou postavu s ženskými boky a velkým výstřihem. Při pohledu na ní zřejmě ti majetnický paka ,,muži" museli slintat. On měl tmavé oči. Jako že hodně tmavé a.... nádherné. Ještě jsem ho nikdy neviděla. Musím zjistit o tom všem víc. Chci zjistit víc. Kdo byla ta žena? A hlavně kdo byl ten muž? Proč jí zabil? To on chodí vždy o půlnoci do toho domu? Proč dnes přišel už v  devět?

Nad tou poslední otázkou se pozastavila. Strnula v pohybu. Zvedla se ze židle a šla k oknu. V tom domě se už nesvítilo. Bylo deset.

Rozsvítil v devět. Zhasl v deset.

Odložila tužku a oblečená si lehla do peřin. Pořádně se do nich zabalila, i když bylo teplo a zavřela oči. Co bude dál?