Takže já jsem Clair. A o lásce nevim nic nikdy jsem nebyla zamilovaná a zatím to ani nemám v plánu. Mimochodem moje máma = místní barová děvka na jednu noc, táta = právník nebo co já vim. S tátou se nestýkám a s mámou (bohužel) žiju.
Ale všechno se...
Zkoumá mě pohledem a v jeho očích se zračí něha a starost. Ještě jednou mě pohladí, usměje se a pak se otočí a odejde.
Celý zbytek vyučování přemýšlím proč je Eric tak zvláštní.. Některými rysy mi připomíná Camerona. Už zase ten žal. Prostě na něj zapomeň. Ale to nejde drahý mozku... Mělo by ses vzpomatovat srdce.
Jdu domů a přemýšlím proč to jen udělal. Jak mohl.. Nenávidím ho ale přesto ho stále miluji.. Trochu ironie ne?
Jsou tři hodiny. Taťka přijede až v 7.. Mohla bych se třeba jít projít do parku a pročiatit si hlavu. Nebo bych mohla zajít do kina.. Nebo bych si prostě mohla zalíst do postele, udělat si ledovou kávu a pustit si film. Achjo mám asi 139 zmeškaných hovorů od Camerona ale stále na něj seru.. Možná že bych mohla jít do parku, pak do centra a koupit si novou SIM kartu. Z mého přemýšlení co budu dělat, mě vytrhne zvonek. Jdu po schidech dolů a nwm jestli se mám bát že je to třeba Denis a nebo si z toho nic nedělat.. Ok už jsem u dveří a otevírám.. Není cesty zpět.
"Ahoj" řekne a usměje se. Jak mě našel a proč se usmívá? "Ahoj. Moc ti děkuju Eriku za to v šatnách ale neodpustím si tuto otázku.." odmlčím se on se na mě jen tázavě podívá a usměje se ještě víc "povídej" řekne a čeká jestli se ho zeptám nebo ne "Dobře.. Co tady děláš a jak jsi mě našel?" zasměje se a řekne "To byli dvě otázky ale dobře. Takže najít tě nebylo moc těžký.. Protože jsem zjitil že jsi dcera slavnýho basketbalisty. A pak jsem si vyhledal adresu. A jsem tu protože jsem se přišel zeptat jestli bys nešla ven.. Já vím že se známe teprve den ale.." začne a podrbe se na zátylku. "Jo třeba, a kam půjdem?" přerušim ho a jen se koukám jak zvedne hlavu, usměje se a řekne "Tak třeba na jedno moc hezký místo, ale potřebujem tam dojet autem neva?" řekne a ukáže na obrovský auto, o kterým jsem si do teď myslela že patří nějakému sousedovi. "Jasně jen si vezmu džíny.. Vydržíš chvilku tady?" jen kývne na souhlas a naznačí že počká v autě.
Je fakt zvláštní.. Hodně, hodně zvláštní. Sedíme v jeho autě a jedeme přes dálnici.
Přijeli jsme na nějaký ranč. Je tu krásně. Když vylezeme z auta tak k nám přijde muž v nejlepších letech. Podá Ericovi ruku a pozdraví nás. "Takže Clair doufám že umíš jezdit na koni.?" řekne a povitáhne obočí. "Děláš si prdel? Na konském hřbetě jsem vyrůstala." jen se usměje a řekne "Super tak pojď ukážu ti dva koně. Jeden je můj a druhý tady toho týpka jak nás pozdravil. Oba dva jsou hodní neboj" a s těmito slovy mě vezme za ruku a dovede ke stájím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A když dojdeme do poloviny stájí uvidím nádherného grošáka. Eric k němu přijde a pohladí ho. Kůň mu strká hlavu na rameno a opírá si ji o něj. "Tohle je Winter. Valach a má moc rád společnost + soutěžení" řekne, usměje se a poplácá valacha po krku.
