Cameron Dallas Láska?? Co to je??

Dady

Pohled Clair

Pustí tu děvku až spadne na zem. "Co to děláš zlato" řekne pisklavím hlasem ta holka a zvedá se ze země. "Já ti to vysvětlím".. "Ale já to nepotřebuju vysvětlit!" křičela jsem na něj. "Dnešek je den na hovno.. A chceš vědět proč?? Protože na mě v noci matka poslala chlapa aby mě omrdal jen proto že jsem chodila s tebou a ona to nevěděla! Proto!!!!! A pak přijdu sem a ty sis to tady málem rozdal s tou holkou!!" křičím a do toho začnu brečet a vzlykat. "Dneska jsem potřebovala oporu a né nevěru!" křičím stále hlasitěji. "Clair já jsem nechtěl věř mi." řekne a tváří se že ho to mrzí. "To je mi jedno že jsi nechtěl, ale udělal jsi to.!" museli jsme přitáhnou hodně velkou pozornost, každopádně spousta lidí na nás civělo.  Otočím se a odcházím. "Clair prosím odpusť mi to." řekne když mě doběhne a vezme za ruku. Vykroutím se z jeho sevření a i přes slzy a bolest  vidím svoje auto. "Nech mě na pokoji hajzle!" řeknu a tentokrát přes bolest v podbříšku a bolest v srdci se rozeběhnu k autu. Ještě za mnou něco volá ale já ho už nevnímám..

Vybrala jsem si z bankomatu peníze a teď hodlám koupit letenku a odletět. Kam?? Poletím za tátou. Zatím jsem mu to neřekla, ale znám jeho adresu a vím i v jaké zemi právě je. Takže když zaparkuji u letiště jdu zaplatit letenku na příští odlet do Austrálie. Doma jsem si zbalila ty nejdůležitější věci, díkybohu že matka byla v baru. Ok sednu si na židli a počkám asi 1 hodinu na odlet.

Jdu k letadlu abych si sedla na své sedadlo. Sedím u okna a vzhledem k tomu že jsem ještě neletěla si říkám že to zatím celkem klape. "Vážení cestující za 12 hodin nás čeká přistání. Podle Australského času tam budeme v 8:30 ráno. Přeji příjemný let." řekne letuška a já si v tu chvíli nandám sluchátka do uší a tvrdě usnu.

Když se probudím zjistím že je 11 hodin večer. Vzpomenu si na to co se dnes stalo a je mi do breku. Snažím se to vydržet ale nejde to. Začnu jistě ale pomalu vzlykat. Na uklidnění si pustim opět písničky a po chvíli zase usnu.

"Vážení cestující. Za okamžik už budeme přistávat. Doufáme že jste si let užili." slyším ještě v polospánku. Ale jakmile začne letadlo klesat jsem naprosto vzhůru.

Když letadlo přistane a já se dostanu na letiště, zjistím že je tu strašné horko i když je teprve 9 hodin ráno. Přivolám si taxi a nadiktuji mu adresu mého táty. Jestli i on mě pošle do prdele tak už fakt nwm.

Dorazili jsme před dům já taxikářovi zaplatila a vyložila si tašku. "Děkuji" řeknu a zavřu kufr. Tak teď všechno mé myšlení je soustředěno na vilu přede mnou.. Je to obrovský a nádherný bílí dům. Tak doufám že zde táta ještě bydlí. Zazvoním.. Chvíle napětí a já znervózním. A najednou zčista jasna se otevřou dveře a přede mnou stojí vysoký černoch s plnými rty a dost svaly. "Ahoj ty jsi pošťačka?" řekne a sjede mě pohledem. "Asi ne podle tej tašky" řekne a pak se něco v jeho obličeji změní. "Jsi to ty Clair?" řekne překvapeně prohlídne si mě znova. "Ahoj tati" řeknu jemně a podám mu ruku. Příjme jí a potřásne s ní.

"Co tu děláš holčičko? Vždyť jste s mámou byli v Americe." řekne když jsme si sedli ke stolu v obrovské kuchyni. "Já tati jsem přijela za tebou, protože už nikoho jinýho nemám. Nemám kde bydlet a včera jsem ztratila i osobu kterou nadevše miluji" řeknu a on mi položí ruku na rameno. "Řekni mi to celý zlato. Samozřejmě že tady můžeš bydlet." řekne a podívá se na mě. Poděkuju mu a pak začnu povídat co se ten  den vlastně stalo.