Těžší než se zdálo (FF of Shawn Mendes and Cameron Dallas)

Tohle se nemělo stát!

"Co se proboha stalo?!"

"Víš.. zlato babička už měla slabé srdíčko.. a .. nezvládla to.. je mi to tak líto broučku.. "
Ne ne ne! To se nemělo stát! "Nee.." hlesla jsem skoro neslyšně. Pak už si jen pamatuju jak se mi před očima rozhostila černota..

V dálce jsem slyšela nějaké hlasy.. Všude kolem mě byla tma. "Už víte co jí je?" Poznala jsem ubrečený hlas mamky "Bude v pořádku jen zkolabovala, necháme si ji tady přes noc na pozorování a jestli se vzbudí, zítra si ji budete moct odvézt domů " To byl zřejmě doktor... počkat cože?! Kde to jsem? "Kiki...myslím si že pro Americu i Rose bude lepší když... " "Když co Petere? Když znova odejdeme? Holky jsi tady už zvykly , mají to tu rády, nemůžeme odjet...  Odjet? Znova se stěhovat? Vždyť jsme tu teprve 2 roky! "Zlato pochop bude to pro ně čím dál těžší... Všechno jim ji bude připomínat, co když to Am nezvládne a znova se zhroutí? Znáš ji přece ,rozhodí ji lecco..." V tom má táta pravdu... " Dobře popřemýšlím nad tím...ale bylo by lepší počkat až se America vzbudí a zeptat se jí..."

No a tak jsem se dostala až sem. Do malé vesničky blízko Londýna. Bydlíme tady už 7 let, ale upřímně, chybět mi to tu nebude... Ve škole me šikanuje jedna totální kravka - Sabrina... aggr jak já ji nenávidím!
Kamarády tu žádné nemám. Prvních 5 let jsem tady tak nějak přežívala jen díky Debiie, ale.. už taky odešla tam nahoru za babičkou.. Obě dvě mi strašně chybí..
"Am?" Zavolala na mě Rose. "Hm ano? " "Máš ještě batoh navíc? Mě se to tam nevleze.. " "Jasně počkej " Hodila jsem jí první tašku co mi vlezla pod ruku. "Jo dík moc zachránila jsi mi život! " "Ale nekecej ,nacpala by sis to do igelitky a byla by jsi spokojená " "Už mě očividně znáš, ale i tak dík " Zasmála se a odešla. Mám ji ráda sice je jí teprve 14, ale skvěle si rozumíme.
Tak dobaleno konečně! Trvalo to celou věčnost...