Těžší než se zdálo (FF of Shawn Mendes and Cameron Dallas)

Nemoc

O 3 týdny později:

Probudila jsem se kolem čtvrté ráno a od té doby jsem 3x zvracela.. no prostě  super. Šla jsem Shawnovy udělat snídani. Měla jsem v plánu palačinky, no můj žaludek by tu vůni asi nezvládl takže smůla..

Nakonec jsem udělala tousty pro Shawna a pro mě suchý rohlík.
Upřímně se divím, že jsem ho v noci nevzbudila, spal jako zabitý.

"Brý ráno zlato" políbil mě Shawny do vlasů a sedl si ke snídani. "Tak co dnes podnikneme?" " No asi nic celou noc mi bylo strašně špatně, Divím se že jsem tě nevzbudila" "Já jsem si vzal večer prášky na spaní ,tak možná proto.. A už je ti líp?" " Jo teď už to celkem jde , ale radši budu dneska doma." " Takže dneska máme na seznamu filmový maraton?" Usmál se od ucha k uchu. " Dobře, ale filmy vybírám já."

O týden později:

Pořád je mi blbě a tak jsem se rozhodla že půjdu k doktorce.
No zrovna v pondělí to nejlepší nápad nebyl. Čekám tu už zhruba dvě hodiny.
"Slečna Lee prosím"
" No nepřijde mi že by to byla viróza.. radši vás ještě pošlu na pár vyšetření a taky na gynekologii - jen pro jistotu"
" Dobře a to je kde?"
" Za nemocnicí vlevo a pak kolem lékárny dvakrát doprava" " Děkuji vám" "Nemáte zač"

" Slečno máte přítele?" " Ano mám proč se ptáte?" "Používáte ochranu? "
"Ano ,pokaždé je něco špatně? "
" Nemyslím si že je něco špatně.." Uf "Jen jste těhotná" " To není možný!Jste si jistá? " "Stoprocentně".

Už asi hodinu přemýšlím, jak to řeknu Shawnovy.. co když to vezme špatně a vyhodí nás?
Chvíli jsem přemýšlela u nad potratem, ale to jsem zavrhla. Vždycky mi to přišlo jako vražda.

" Čau zlato tak co doktorka?" Okey.. čas na vymýšlení jak to říct došel, prostě si sedneme a já mu to řeknu.
"No měli by jsme si promluvit" "Co se stalo?? Jsi nemocná? Jak moc vážné to je?" Začal mě zasypávat otázkami. " Promiň řekla jsem to špatně.Myslel jsem si promluvit a naší budoucnosti.." "Co je s naší budoucností?" Zeptal se s obavou v hlase. Je to sice ironie, ale uklidnilo mě to." No co bys řekl na to, kdyby nás tady bylo víc?" " Jako že bysme měli miminko?" "No.. jo" "Ty chceš miminko?To by bylo boží!" Začal se usmívat. Paani tuhle reakci jsem nečekala. " Tak to budeš asi rád, že jsem tak trochu těhotná" "Neděláš si srandu?" " Ne myslím to naprosto vážně " Řekla jsem už s obavou v hlase já. "  "Tak to by nebylo boží..." Začali se mi hrnout do očí slzy.  " To by bylo totálně epický!" Začal vřískat jak malé dítě. " Vážně ti to nevadí?" " Ne.Chtěl jsem se tě na to zeptat už dřív ,ale myslela jsem si že ty nechceš"
"Teď už chci neboj ,vždyť už je mi dvacet to zvládneme" objala jsem ho co nejsilněji to šlo. A mě se spustili z očí slzy.... štěstí.