Maybe someday, Maybe together

12. kapitola

„Herm, musíme zítra zajít do Prasinek, než ostatní vykoupí všechny hezký šaty." řekla nadšeně Ginny, následující den u oběda. „Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad Gin, četla jsi přece o tom útoku. A navíc, já ani nevím, jestli na ten ples půjdu." řekla jsem a pohledem zalétla ke Zmijozelskému stolu, kde seděl Draco. Po jeho levé ruce seděla Pansy, která se smál a dělala na něj oči. Pak zvedla ruku a pohladila ho po tváři.

Naštvaně jsem zapíchla vidličku do pečeného kuřete, které jsem měla na talíři. Ale, ale...Tady někdo žárlí. Ozval se v mé hlavě hlas.

Odvrátila jsem pohled od Zmijozelských a podívala se na své přátele. Ale stále mě něco nutilo dívat se na Draca. Pansy se neustále smála a sem tam se ho lehce dotýkala. „Promiňte, uvidíme se později." řekla jsem, zvedla jsem se od stolu a rychle vyšla z Velké síně.

Vešla jsem do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře. Sedla jsem si na postel a na klín si rozložila knihu.

Nemám zapotřebí se dívat, jak na něj Pansy dělá oči. Ale ne, co to říkáš Hermiono, je to jeho život a on si může dělat co chce. Navíc nemáš důvod žárlit.

„Mio." ozvalo se najednou kousek ode mě. S leknutím jsem zavřela knihu a ke svému překvapení zjistila, že je tu se mnou Draco. „Jak jsi se sem sakra dostal?" vyjekla jsem. „Někdo tě mohl vidět." dodala jsem. „Moc mě podceňuješ Grangerová." ušklíbl se, sedl si vedle mě na postel a pohladil mě po tváři, ale já trochu ucukla. Vzpomněla jsem si na Parkinsonovou, jak se ho dotýkala.

„Ale notak." zašeptal. „Nebuď jak malá. Ty víš, že tě miluju." řekl, ušklíbl se a obejmul mě. „Poslední dobou si nejsem jistá ničím." přiznala jsem a nechala se vtáhnout do objetí.

Lehli jsme si na postel a mě se najednou něco vybavilo.

„Ty to nechápeš Mio, já tě musím chránit. My dva prostě nemůžeme být spolu. Možná jednou..."

„Draco?" řekla jsem při této vzpomínce. „Hm?" zamručel a podíval se na mě. „Tehdá, před tím, než jsi mi vymazal vzpomínky, jsi něco řekl. Řekl jsi, možná jednou. Co jsi tím myslel?" „No." řekl a nervózně se poškrábal na zátylku. „Že jednou, možná potkáš někoho, kdo tě bude milovat, tak jako já. Ale teď vím, že to není možné." usmál se. „Miluju tě." vydechla jsem.

„To je poprvý." ušklíbl se. „Co?" „Poprvý, co jsi to řekla." dodal. „Začínám se ti dostávat po kůži Grangerová." uchechtl se. „Moc jsi nefandi Malfoyi." začala jsem si ho dobírat.

„Tak, mám spoustu času. Co budeme dělat?" řekl a provokativně si skousl ret. Nemusela jsem být blbá na to, aby mi došlo, co má namysli. Vzala jsem nejbližší polštář a praštila jím Draca po hlavě. „Sakra Mio. Za co to bylo?" řekl, chytil mě za pas, přetočil mě pod sebe a políbil. „Nejsem tvoje hračka, Draco." zašeptala jsem na jeho rty. „Hračka ne, moje ano." usmál se.

/následující den/

Šla jsem s Harrym a Ronem na přeměňování. Vešly jsme do třídy a k mému překvapení si Ron sedl vedle mě. „Hermiono, chtěl jsem se zeptat, no jestli bys nešla se mnou na ten Vánoční ples." řekl nervózně.

Sakra, co mu mám odpovědět. Nevím co říct. Draco o plese nemluvil, a ani bych tam s ním jít nemohla. Ale kdybych šla s Ronem, tak by ho Draco doslova zabil.

K mému štěstí do třídy vešla McGonagallová a začala výuku, takže jsem nemusela Ronovi odpovědět. Celý den jsem se mu snažila vyhýbat, což nebylo moc lehké, vzhledem k tomu, že jsme měli většinu hodin společných.