Maybe someday, Maybe together

15. kapitola

Madam Pomfreyová se na mě podívala udiveným pohledem. Její oči mě přímo propalovaly. Zavrtěla hlavou a přišla ke mě. Sundala mi obvazy a podívala se na ránu. „Myslím, že můžete jít slečno. Rána se téměř zacelila. Kdyby byly nějaký problémy, tak se stavte a já se na to podívám." řekla, mezitím co jsem se posadila na postel. „Dobře. Děkuju."

Zvedla jsem se z lůžka a vyšla směrem ke dveřím. Už jsem chtěla být ve společenské místnosti u krbu. „A slečno Grangerová." zastavil mě hlas léčitelky. Nejistě jsem se na ni otočila. „Buďte tak hodná a vzkažte panu Malfoyovi, že předpokládám, že se dnešní incident nebude opakovat." probodla mě káravým pohledem „Jistě." špitla jsem a rychlostí světla vystřelila ze dveří.

Šla jsem chodbou směrem k Nebelvírské společenské místnosti, když jsem si všiml Filche. Šel proti mě a něco si naštvaně mrmlal. „Pitomí studenti. Celé sklepení je obrácené vzhůru nohama. A chudák paní Norisová. Jestli přijdu na to, kdo to udělal, tak se osobně postarám, aby ho vyloučili." syčel naštvaně cestou po chodbě. Kousek za ním šla jeho věrná kočka. Paní Norisová, ta příšerná kočka, která neustále slídila po škole, teď vypadala, jako by jí někdo oholil a přičaroval jí parohy. Při tom pohledu jsem se musela uchechtnout.

Vsadím svojí hůlku, že vím, kdo má tohle na svědomí.

Hradní chodby byly touto dobou ještě prázdné. Většina studentů ještě touto dobou spala. Vešla jsem do společenky, sedla si do křesla a otevřela knihu.

Pak jsem šla na snídani a následně se vydala na hodinu lektvarů, kterou jsme měli spolu se Zmijozelem. Sedla jsem si do zadní lavice, která byla volná. Snape vešel do třídy a začal hodinu, vtom se prudce otevřely dveře a stál v nich Draco, který vypadal, jakoby se právě probudil. „Pardon pane profesore, zaspal jsem." omluvil se. Snape se zatvářil, jakoby právě spolkl citrón a přejel třídu zkoumavým pohledem. „Sedněte si vedle slečny Grangerové." řekl, když zjistil, že nikde jinde není místo.

Draco se zatvářil zhnuseně a sedl si vedle mě. „Ahoj." šeptl tak, aby to nikdo jiný neslyšel. Jen jsem se usmála a začala si dělat zápis. V tom do učebny vlétla sova a předala profesorovi dopis. Snape ho otevřel a naštvaně se zamračil. „Pane Malfoyovi, po hodině tu laskavě zůstaňte. Máte mi co vysvětlovat." vyštěkl naštvaně. Z jedné lavice se ozval přidušený smích Blaise Zabiniho. „To platí i pro vás, pane Zabini. Ještě nikdy jsem se tolik nestyděl za své žáky. Ač nerad, strhávám Zmijozelu pětadvacet bodů, za každého." syknul a dál pokračoval v zapisování na tabuli.

Třídou se ozvalo nespokojené mručení zmijozelských a tlumený posměch nabelvírských. „Mám chtít vysvětlení?" šeptla jsem ke svému sousedovi. „Radši ne." ušklíbl se a dokončil zápis.

„Tak, teď si něco řekneme o lektvaru pro přežití a jeho přípravě. Kdo nám o tom něco poví?" zazněl třídou profesorův chladný hlas. „Co třeba vy Pottere?" ukázal na Harryho, který v tu chvíli zbledl. Vyděšeně se podíval na Rona, pak opět na profesora a nervózně se poškrábal za krkem. „No, lektvar pro přežití..." začal nejistě. „Je lektvar, jehož účinky zajistí přežití." pokračoval mezitím, co ho Snape s posměchem sledoval.

Páni Harry, to je teda překvapivá informace. Lektvar pro přežití zajišťuje přežití. To ho fakt nic jiného nenapadlo?

„Pro jeho přípravu budeme potřebovat kůži z Hřímala, Bezoár, drcený kořen Mandragory a..."
Hned mi bylo jasné, že se snaží přísady uhodnout. Snape se spokojeně ušklíbl. „Děkuji pane Pottere, že jste nám opět ukázal, jak vypadá neschopný student. Příště zkuste místo nesmyslného létání na koštěti po školních pozemcích, trávit více času s učebnicí lektvarů. Srážím Nebelvíru pět bodů, a buďte rád, že to není víc." prohlásil a Harry se na něj nenávistně podíval. „Je tu někdo, kdo je mi schopný říct aspoň pár informací o lektvaru pro přežití?"