Maybe someday, Maybe together

13. kapitola

Vyděšeně jsem se na ni podívala. „Ty? Jak...? Co?” vykoktala jsem ze sebe. Ginny se s úšklebkem dívala na Draca, který právě vylezl zpod postele a přišel k mě. „Jsem tvoje nejlepší kamarádka Herm. A navíc nejsem slepá. I když to , že je to zrovna on, mě trochu překvapilo.” řekla a změřila si Draca zkoumavým pohledem, přičemž se zastavila u Nebelírské kravaty, která mu visela kolem krku. Nadzvedla obočí a podívala se na mě

Nemůžu uvěřit, že o tom Ginny ví. Jak se o tom sakra dozvědla? Vždyť jsme si dávali pozor, aby nás nikdo neviděl.

„Jak dlouho o tom víš?” řekla jsem abych přerušila to trapné ticho. „Už dost dlouho.” ušklíbla se Ginny. „Hele Ginny, já vím že...” začala jsem, ale Gin mě přerušila. „Vklidu Herm, já to chápu.” řekla, pak se opět podívala Draca. „Nebudu už víc rušit. Mějte se hezky.” řekla, mrkla na mě a odešla z mého pokoje.

Otočila jsem se na Draca, díval se na mě trochu nejistým pohledem. „Neboj, Ginny je moje kamarádka. Ona to nikomu neřekne.” ubezpečila jsem ho. „Teda, to bych do Wesleyové nikdy neřekl.” pousmál se Draco a přitáhl si mě k sobě. „Takže, kde jsme skončili?” zeptal se provokativně. „No, zrovna jsem ti chtěla sebrat svojí kravatu.” řekla jsem a sundala z něj mojí kravatu.

„A co teď?” „Teď jdem spát, nebo aspoň já jo.” řekla jsem a vešla do koupelny, kde jsem se převlékla do pižama, vyčistila se zuby a rozčesala si vlasy. Když jsem vyšla z koupelny, Draco ležel nataženej přes celou mojí postel, a spal.

A já budu spát jako kde?

„Draco, uhni.” řekla jsem a strčila do něj, ve snaze ho posunout. Konečně se mi povedlo, udělat na posteli tolik místa, abych si mohla lehnout.

Ráno jsem se probudila brzo, ale protože byla sobota, tak jsem jenom tak ležela v posteli a četla si. „Draco?” řekla jsem. „Ne.” odpověděl v polospánku. „Je už půl desátý ráno.”
„Ne Grangerová, je teprve půl desáté. A ještě k tomu je sobota.” zahuhlal a zabořil hlavu do polštáře. „No, já nevím, ale Harry včera říkal něco o tom, že chtěli dneska ráno trénovat. Ale nemohli, protože dneska má hřiště zamluvený Zmijozelský družstvo. A myslím, že trénink bez chytače bude k ničemu.” zašeptala jsem mu do ucha. Jakmile to uslyšel, vyskočil z postele a šokovaně se na mě podíval. „Sakra, Montague mě zabije.” vykřikl a rychle si oblékl hábit.

Pootevřela jsem dveře, abych zjistila, jestli je vzduch čistý. Společenská místnost byla liduprázdná, a tak mohla Draco v klidu odejít. Vyběhl na chodbu a hnal se na hřiště, zatímco já jsem šla v klidu na snídani.

Sedla jsem si ke stolu a začala snídat. Chvíli na to přišla Ginny, Ron a Harry.
„Tak co? Ty Prasinky dneska platí?” zeptala se Gin. „Jo, jasně.” usmála jsem se.

Hned po snídani jsme vyrazily do Prasinek. Kluci s námi nejeli, rozhodli se, strávit sobotní dopoledne v knihovně, učením. Stejně nevěřím, že se budou učit, jen potřebovali nějakou výmluvu.

Vešly jsme ke třem košťatům a sedly jsme si ke stolu. „Tak povídej.” začala vyzvídat Ginny. „Co?” nechápala jsem. „Však ty víš. Co ty a Malfoy?” šeptla. Pousmála jsem se nad tou otázkou. „No, já nevím. Nic zajímavýho.” řekla jsem a vyhnula se jejímu pohledu.

„Jé, čau holky.” ozval se nad námi hlas. Vzhlédla jsem a uviděla, jak u našeho stolu stojí Dean Thomas. „Ahoj Deane, co ty tady?” zeptala jsem se a mile se usmála. „No, já tady o víkendech vypomáhám.” řekl a otočil se na Ginny. „Tak, co vám můžu nabídnout? Něco k pití?” „No, já si dám Máslový ležák. A ty?” zeptala jsem se kamarádky. „Taky.” řekla s úsměvem. „Dobře, hned vám to přinesu.” řekl a mrknul při tom na Ginny. Pak odešel pryč.