Odcházím pryč. Jdu po dá se říct nekonečné Prašné cestě a čím dal silnější vítr mi cuchá moje růžové vlasy.
Kamínky, na které dopadají moje boty se o sebe třou a tak vytváří pro mně příjemný zvuk.
Zelené louky kolem mě zaléva už teď prudký déšť.
Nesnažím se před deštěm ochránit ale naopak.
Prochazim se velmi pomalu. Přesto se mi zdá jakoby čas plynul příliš rychle. Ale to nechci. Chci další třeba už jen minutu navíc. Abych se mohl topit v té přírodě kolem mě. Která mě obklopuje. Všechny ty květiny, stromy a travyny.
ČTEŠ
Unloved /Jikook/ p o z a s t a v e n o
FanfictionMám rád způsob, jakým se mě tam dotýkáš... Mám rád způsob, jakým mě taháš za vlasy...
