Dnes nebo nikdy

Seznámení

     Samuel, který stál mezi dveřmi mého pokoje, na mě stále zíral a já na něho. Takhle to bylo nejmíň deset vteřin, dokud to nezačalo být dost trapný.

„Takže ty je taky posloucháš?", přerušila jsem to trapné ticho a začala si nervózně upravovat vlasy.

„Docela jo, ale znám i mnohem lepší kapely."

„Jako třeba?", zvědavě jsem se zeptala.

Usmál se a řekl mi, abych chvilku počkala. A tak jsem seděla na posteli, rozhlížela se po pokoji a čekala. Sam přišel s kytarou a začal hrát Come As You Are od Nirvany. Páni, docela jsem se divila, že nezahrál jejich nejznámější song, protože většina lidí zná jenom ten a tváří se jako jejich největší fanoušci.

„Jasný, Nirvana!", usmála jsem se.

     Sam opřel kytaru o moji skříň a sedl si ke mně na postel. Zeptal se mě, kam jdu na školu, že mu to teta neřekla. Odpověděla jsem a zeptala se ho na jeho školu. Odpověděl školou, která ani nevím, že existuje. Filmová, kde se učí jak vytvářet filmy a pracovat s nimi a to zní dost dobře. Takže to vypadá, že nebude zas až tak nudnej, jak jsem si ho představovala. Zeptala jsem se, jestli bych si mohla někdy zahrát a poukázala jsem na klavír. Kývl hlavou a trošku naznačil, že také hraje. Sam vypadá čím dál více zajímavěji.

     Oba dva jsme uslyšeli klíč v zámku vchodových dveří a vyšla teta s Markem, Samovo tátou. Marek hned přišel do mého pokoje a levou rukou ukázal na láhev červeného vína, kterou držel.

„Dneska si musíme přiťuknout na novou spolubydlící, viď Same?" a usmál se.

     Jo tak tady se mi bude hodně líbit. Je to tu úplně jiný než doma. Žádné hádky a všude samá radost. Všichni jsme si společně sedli na gauč. Marek naléval sklenky vína a postupně je předával. Přiťukli jsme si a zbytek večera jsme se dívali na Jak jsem poznal vaši matku. Miluju to tady.