Do you miss her?

One

"Máš dnes něco v plánu?" optala jsem se jí při odchodu ze školy.

"Ne, vlastně ano. Víš já..." nevěděla, co mi má říct.

Svůj pohled směrovala ke svým nohám, aby se mi nemusela dívat do očí.

"No tak, Clary. Jednou tě nezabije jít se mnou a Mikem ven. Určitě tě rád uvidí, a navíc jsi s námi nikde nebyla od toho dne, kdy jsme byli všichni tři v kině."

Snažila jsem se ji neustále přemluvit, jenže ona i tak zakroutila hlavou na nesouhlas. Nevím proč, ale nikam s námi nechtěla chodit, i když s námi byl Mikův kamarád Ross, takže mezi námi ani nebyla sama. Nemohla se cítit jako páté kolo u vozu. 

Trápilo mě to, proč  námi nechce jít. Bla to má nejlepší kamarádka. 

Dost se však změnila. Hrozně moc.

"Prosím Clary, co se děje?" 

Vstoupila jsem jí do cesty a donutila se na mě aspoň na malou chvíli podívat. 

"Jen se dnes necítím zrovna dobře. Radši zůstanu doma."

Už zase použila tu stejnou výmluvu. Špatně jí takhle bylo už dobré dva týdny,  i když to nebyla vůbec pravda. Clary nebyla nemocná. Byla naprosto v pořádku celý den, ale při odchodu ze školy se vždy vymlouvala na tohle. 

"Proč přede mnou utíkáš?" 

Měla jsme o ni starost. Trápil mě náš vztah, který nebyl za posledních pár týdnů vůbec dobrý. 

"Ty to moc dobře víš nebo vlastně nevíš. To je jedno...." 

Obešla mě bez jakéhokoliv dalšího slova a vydala se k autu svého otce, které za pár minut odjelo z parkoviště. 

Co se stalo? Udělala jsem něco špatně?