"C-Cože?" nemohla jsem uvěřit tomu, co mi tu právě řekla.
Cítila jsem se hrozně zmateně. Svět se mi uzavřel do malé krabičky, ze které se nešlo dostat ven, protože někdo zavřel víko. Neměla jsem slov. Co jí na to mám sakra odpovědět? Bylo pro mě složité slyšet od ní tohle.
Nečekala bych, že od ní někdy něco takového uslyším.
Ani mi nedošlo, že by se něco takového mohlo někdy stát. Kdybych Clary neznala, tak bych i řekla, že si ze mě možná utahuje, jenže ona to byla pravda.
"Promiň" zašeptala jejím jemným hlasem.
"Neměla jsem to dělat. Teď se s tím musím vypořádat sama."
Chtěla mi odejít, opět. Ovšem já ji chytila za ruku a zastavila ji.
Nevěřícně se na mě podívala, když jsem držela její ruku.
Spíš se mi jen letmo podívala do očí, než se zaměřila na mou ruku, která svírala tu její.
Tedy dokud jsem její ruku nepustila.
Podívala se mi zpátky do očí. Viděla jsem v jejích očích smutek.
Poté se jen rozutekla pryč se slzou stékající po její tváři.
---
Omlouvám se za to, že dlouho nebyla kapitola, ovšem moc se mi do psaní nechtělo vzhledem k pár takovým okolnostem, ale teď už se mi zase do psaní chce, takže kapitoly snad budou častěji. Doufám, že se vám kapitola líbí. :)
ČTEŠ
Do you miss her?
RomanceKdyž tu se mnou byla, tak mi byla ukradená. Měla jsem si jí víc vážit, než mi odešla. Tehdy jsem měla zopakovat to prokleté "miluji tě" než byl úplně všemu konec.
