Mrtvé zlo

První noc

Byly jsme už asi dvě hodiny na cestě. Pořád jsme jen chodily od domu k domu a hledaly bezpečné místo kde by jsme přečkaly noc která se už nenávratně blížila.

"Sakra říkala jsi že znáš místo kde bychom se mohly schovat!" zaútočila slovně Dorča,která zrovna obhlížela okolí.

"Jo ale to jsem nevěděla že se s vámu budu tak plahočit! Už bychom tam dávno byly nebýt nápadu Báry at to vezmeme kolem cukrářství!" Obhajovala se Wáňa a ukázala na mě prstem. No co bych k tomu měla dodat? To curářství je nejlepší ve městě a když mám nervy tak si je sklidním jen něčím sladkým.

"Helel mě do toho netahejte!" obořila jsem se na obě dvě. " Tak prostě půjdeme na noc do hypernovy no to je toho" plácla jsem nějakou blbost která mě napadla. Ani bych nečekala že s tím budou souhlasit. Ale ano. Nikdo proti tomu nic neměl. A tak jsme se tam co nejrychleji všechny vydaly. Cestou jsme se potkaly asi tucet Zombie. Rychle jsme se schovaly za nějaké nejbližší auto aby nás neviděli. Bylo děsivé že mezi nima byla i maličká holčička které nemohlo být více než sedum let. Byla jednou z nich. Za sebou tahala ošoupaného medvěda kterému chyběla packa. Byl na to opravdu děsivý pohled. Wáňa do mě nenápadně strčila abych si pohla a už šla. Jenže já jsem zakopla o skleněnou láhev která tam samou náhodou ležela. Při pádu jsem vykřikla a tím upoutala pozornost všech mrtvol v kololí. No dovedete si představit jak jsem se pak asi musela cítit ne? Wáňa se ségrou jen zakroutila očima a tím mi nejspíš chtěli říct něco jako :" Děláš si z nás prdel?"

Chtěla jsem něco říct ale to už jsem uslyšela ten jejich strašný křik. Zombie šli po nás jako po svačině co jim pořád utíká před nosem. Dorča mi pomohla vstát a všechny jsme se daly na útěk. Běžely jsme kolem benzínové pumpy. Už jsem ani nestačila s dechem a tak jsem na holky udělala gesto at se schováme tam. Vběhly jsme dovnitř a Wána rychle zamkla dveře. Měly jsme kliku , že kvůli veliké kriminalitě sem nechal majitel namontovat mříže. Jinak by klidně mohli rozbít sklo a to by byl asi konec. Protože se mi zdálo že odtud vedou jenom jedny dveře. A ty teď blokuje asi dvacet mrtváků, kteří nejspíž nemají v plánu jen tak odejít.

"Sakra Báro to nemůžeš dávat bacha? Co ted budem asi dělat? Jsme totálně v ......" Wáňino nadávání přerušil majitel benzínky. Bylo neuvěřitelné že všichni koho jsem zanala buď od vidění nebo osobně, jsou krvelační maniaci bez jakéhokoli slitování a nebo vystresovaní pitomci. Wáňa a ségra ale nebyli ani to jedno.

"Aha tak promiň ale já nemůžu za to co se tam venku stalo! Byla to nehoda!" bránila jsem se a podívala se kolem sebe. Všude byly stojany s všelijakýma věcma. Některé byly rozházené po špinavé podlaze a jiné zase byly vzorně uložené v regálech a čekaly na svého nového majitele, kterého asi jen tak rychle neuvidí. Leda nějakého mrtváka.

"Přestan se pořád na něco vymluvat! Měla si prostě dávat pozor!" Zašeptala Wáňa a šla dozadu benzínky. Chvíli tam jen něco hledala a pak se zpátky vrátila a držela jakou si dlouhou železnou tyčku. Popadla jí za konec a praštila plnou silou majitele benzínky do hlavy. Ten jen zachraptěl a svalil se k zemi.
" Aspoň jsme vyřešili náš problém s přespáním" zasmála jsem se ale to jsem byla asi jediná. Wáňa na mě hodila nenávystný pohled a ségra seděla u stolu a koukala přes zamřížovanou výlohu na shromažďující se dav mrtvol.
" Ráno vypadneme před rozedněním to by tu už neměli být. Do té doby počkáme.

Vím že jsem dlouho nic nenapsala. Snad se bude pokračování líbit.