The New Shadowhunter

5. část

Vysmekla jsem se do sedu, a můj pohled spočinul na Isabele, která seděla na posteli vedle mě. Vypadala překvapeně, a šťastně zároveň.

"No super. Už jsme si mysleli, že se neprobereš" řekla, a stoupla si. Podala mi nějaký nápoj, který voněl po citronech. Nejspíš čaj.

"Kdo je Tommy?" řekla a nahnula se ke mě. Sáhla mi na čelo, ale já se jí vysmekla. Pochopila, že na mě nemá sahat

"Kde ... Kde to jsem?" Řekla jsem s chraptivým hlasem. Odkašlala jsem si.

Isabela se zářivě usmála. "Tohle je New Yorkský institut"

Podívala jsem se po pokoji. Ležela jsem na posteli s bílým povlečením. Vedle mě byl menší noční stolek, a další postele. Nejspíš nějaká marodka.

Chtěla jsem vstát, ale ihned jsem zalitovala. Do hlavy mi vystřelila ohromná bolest.

Isabela se na mě káravě podívala. "Jsi po útoku upíru. Ztratila jsi hodně krve a při pádu ses praštila do hlavy. Ihned vstát není nejlepší nápad."

Chtěla jsem něco namítnout, ale do místnosti vešli Alek a Jace.

"Ááá, Šípková Růženka se nám probrala. Který pak šťastivec tě políbil?" Zaradoval se Jace

"Jacei, nech jí na pokoji. I tak se ještě potřebuje hojit. Ty tvoje vtipy jí nijak nepomůžou" Bránila mě Isabela

"Jsem v pořádku. Dost v pořádku na to, abych mohla jít. Takže kudy je tu východ, a kde mám věci?" Zvedla jsem se, tentokrát opatrněji, a snažila se překonat menší závrať.

"Ještě nejsi zcela zahojená. Musíš ležet. A až se uzdravíš, někdo by s tebou rád mluvil" Spustila opět Isabela. Jak někdo může bejt tak nehorázně otravný?

"Kde mám oblečení?" Mluvila jsem klidně. Stejně mi nedají pokoj, prostě si promluvím s tím ... chlápkem a pak si půjdu po svých.

"Tvůj batoh zůstal v tý uličce. Snažili jsme se tě zachránit," řekl Jace

"Vy jste ho tam nechali?!" začala jsem zvedat hlas. Mísil se ve mě vztek "Je to můj jediný majetek! Mám v něm zbraně, oblečení ..." Isabela mě umlčela

"V koupelně jsem ti nechala něco na sebe. Snad ti to bude. Pokud je pro tebe ten batoh tak moc důležitý, vrátíme se pro něj. Spokojená?" Jen jsem na ní kývla

"Fajn a teď se padej umýt. Jsi špinavá a upřímně, začínáš smrdět." Šťouchala mě do zad, směrem ke dveřím. Jace s Alekem těžko potlačovali smích, avšak Isabela je spražila pohledem, takže se ihned odvrátili a šli ven, směrem do neznáma.

Teplá sprcha mi vážně bodla. Ani jsem si neuvědomila, jak je to krásný pocit, nechat po sobě stékat kapky vody. Drhla jsem se, jako by jsem ze sebe mohla smýt všech hřích a vinu. Marně. Usušila jsem se a nasoukala se do Isabeliných kalhot a trika. Isabela byla vyšší, takže jsem si musela kalhoty vyhrnout, a v hrudníku rozhodně širší. S tim nic nenadělám.

Když jsem vylezla ze sprchy, už na mě čekal Jace s mým batohem v ruce. Prohlížel si fotku. Zděšeně jsem se na něj podívala.

"Kdo to je?" zeptal se mě a ukázal na malou fotku, kterou vzal z batohu.

"Okamžitě to vrať zpátky! To tě maminka neučila, že se cizím lidem na věci nesahá?!" Vystřelila jsem a fotku jsem mu sebrala.

"Moje maminka mě nic nenaučila, protože umřela když jsem se narodil," pokrčil rameny. To mě zarazilo. Nevěděla jsem to.

"Promiň, to jsem nevěděla." Do očí jsem se mu nepodívala. Podívala jsem se na fotku a zapla jí do batohu.

"Hodge tě chce vidět" řekl a rozešel se chodbou. Asi nemám na výběr. Snad mě ten Hodge nesežere.

Další díl :) ... Snad se Vám příběh aspoň trochu líbí :) ... V příští části se můžete těšit na Hodge :D Věřím, že ho všichni znáte :D