Oběť [POZASTAVENO]

Čtveřice bohů zrůd

     Procitl jsem do temnoty a ticha. Nebylo slyšet nic kromě větru poskakujícího mezi budovami a tupého hučení v mých uších pravděpodobně způsobeného nárazem. Se zrakem to nebylo o moc lepší. Vše co jsem viděl by se dalo charakterizovat jediným slovem - nic. Zatoužil jsem mít po ruce nějaký zdroj světla a začal se zvedat do sedu. Při té myšlence mi hlavou projel blesk čistých myšlenek, nebo spíše vzpomínek poukazujících na moc hvězdy. Okamžitě mi došlo, že tyhle vzpomínky nemohou být moje, ale nepřemýšlel jsem nad tím, jak se do mé hlavy dostali. Vše na co jsem byl schopen myslet byla hvězda na mé ruce. Vzpomínky naznačovali že funguje jako klíč k neomezeném proudu energie pulzující naším světem. K energii, která se dá s dostatečnými schopnostmi tvarovat do jakýchkoliv podob. Musel jsem to vyzkoušet. Zavřel jsem oči a představil si prsty mé ruky tančící ve světlu ohně proudícího z jejich konečků. Pomalu jsem otevřel oči a spatřil mou pravou ruku přesně v takovém stavu, v jakém jsem si ji představil. Malinký plamen vycházel z každého prstu a osvětloval okolí. Konečně jsem byl schopen vidět kde jsem.

     Moje první myšlenka byla, že jsem v žaláři, zavřen za to že jsem spálil muže i s jeho koněm na popel. Samozřejmě jsem věděl že nešlo o žádného muže a koně, nýbrž démona. Policie by to ale mohla vidět jinak. V žalářích ale nemají gauč, televizi a ani okna bez mříží poukazující na hvězdy za nimi. Byl jsem v něčím domě. Pohnul jsem pravou rukou a zahleděl se na hvězdu. Pořád napájela trubičky plamenů tančící mezi mými prsty. Cítil jsem je. Necítil jsem žár ani bolest, ale věděl jsem že jsou tam. Pomalu jsem pootočil hlavu. V tom jako by se mé tělo náhle probralo z mrtvých. Svaly mě začali mírně pálit, ale poznal jsem že nejsem nikde zraněný. Až na jedno místo. Pokud může bolest řvát, teď řvala. Mé čelo bylo jako v ohni. Opatrně jsem přiložil levou ruku na zranění a nahmatal bouli, za kterou by se nemusel stydět ani wrestlingový zápasník. Najednou jsem uslyšel kroky. Letmým pomyšlením jsem zhasl oheň vycházející z mých prstů, položil se znovu na gauč a dělal, že spím. Návštěvník přišel až ke mě, kde se zastavil. Byl jsem připravený k útoku. „Nedělej že spíš, cítil jsem tu změnu v proudu energie, když použil Znamení," řekl klidným hlasem. Otevřel jsem oči a spatřil staršího muže, střední výšky s křivým nosem, pomalu srůstajícím obočím jak mě pomalu zkoumá svýma všímavýma očima. Bylo tu ale ještě něco. Neznámému se na krku vyjímal znak. Znak hada. Má levá ruka vyletěla do útoku, ale byla rychle zastavena útočníkovým obranným manévrem. „Ach... čekal jsem že se tohle stane," řekl neznámý, „nejsem tu abych ti ublížil, chci ti pomoct," řekl skoro až dotčeným hlasem. „Vaše znamení říká něco jiného," vyštěkl jsem a pokusil se o další marný útok. „Ach tak, to je minulost. Musíš pochopit, že kdybych ti chtěl ublížit, udělal bych to. Nebo bych tě spíš nechal ležet v bezvědomí na zemi vedle mrtvého démona a nechal jeho druhy, aby se s tebou vypořádali," odpověděl a uvolnil sevření mé ruky. Nikdy by mě nenapadlo tomu šílencovi věřit, ale na tom co říkal, bylo něco přesvědčivého a navíc jsem stejně neměl moc jiných možností.

     „Výborně," začal. „Jmenuji se Jonatan Swift, ale můžeš mi říkat Johne. Zachránil jsem tě, protože věřím, že jsi klíčem k zachránění tohoto světa, a taky pro to, že chci napravit svou minulost. Povím ti teď důležitý příběh,  který potřebuješ znát, pokud máš mít naději na vítězství." řekl, a dal se do vyprávění. „Kdysi dávno byl svět zužován čtyřmi bohy, Pavoučím bohem,  s přezdívkou Arch, Havraním bohem Rook, hadím bohem Veno, se kterým jsi se již setkal a konečně ropuším bohem Toa. Tito čtyři bozi vládli v rovnováze a dělili se o moc získanou tyranizováním lidského druhu. Lidé v této temné době nebyli ničím jiným než bezcennými nástroji, které je po určitém opotřebení potřeba vyměnit. Tyranie trvala tisíciletí a lidé už skoro zapomněli, že existuje něco jako svoboda. Vše ale změnil příchod Nita na svět. Nit se narodil hluboko v horách, kam se bohové neobtěžovali vstoupit do jedné z posledních svobodných rodin. Náplní jeho života mělo být živoření a snaha vypěstovat dostatek jídla na přežití nepřetržité zimy, která v těchto nehostinných podmínkách takřka nikdy neustupovala. Jednoho dne když pracoval daleko od domova, se ale zatoulal do jednoho z táborů, kde Toa držel své otroky. Nit v životě nic takového neviděl a jeho přirozená zvědavost ho každý den nutila vydat se dále na Toaovo území. V jednom z táborů potkal ženu, Tyu a okamžitě se do ní zamiloval. Naplánovali spolu útěk, ale když už byly skoro pryč Tya padla Toaovou rukou. Nitovi se podařilo utéct a odpřísáhl, že zničí toho, kdo ho o Tyu připravil. Od té doby nepřestával trénovat, budil nepokoje, osvobozoval další a další otrocké tábory, získával spojence a trénoval na střet s Toaem. Hnán vzpomínkou na Tyu a touhou po pomstě sílil každým dnem, porážel vojska čtyř bohů a dostával se čím dál blíže k jejich sídlům. Až jednoho dne konečně došlo ke střetu. Nitova armáda se probojovala k chrámu bohů a Nita stanul před čtyřmi z nich. Boj byl krvavý a trval dny i noci, až nakonec Nita konečně padl k zemi. Podařilo se mu ale dosáhnout své pomsty. Toa byl mrtvý a zbytek bohů zahnán a uvězněn v různých dimenzích. Nito zbavil svět utrpení. Tisíce let si lidé žili v blahu, až se narodil člověk plný nenávisti, závisti a touze po moci. Celý život věnoval studování historie a božské čtveřice, nikdy se ale neodvážil otevřít portál. Až do dne, kdy byl odsouzen ke smrti. Dostal rakovinu, nevyléčitelnou nemoc a strach ze smrti ho přiměl zatáhnout za poslední stéblo, vydal se do dimenze, kam byly kdysi dávno bohové uvězněni a žádal je o nesmrtelnost. Bohové mu vyhověli, ale za vysokou cenu. Jednou v roce se vždy promění na vraždící monstrum, poháněné pouze hladem a jeho řádění nepřestane, dokud se nenasytí. Čím větší má k nějaké osobě emoční vazbu, tím větší má osoba hodnotu pokud jde o její konzumaci. Uplynuli dva roky a bohové dodrželi co slíbili. V zoufalství z hrozného osudu se člověk vrátil zpět do dimenze bohů škemrat o smrt, ale bohové se mu pouze vysmáli. V ten den prolomili zdi našeho světa. V ten den jste ty a dva další teenageři byly obětováni. Něco se ale pokazilo a dva z vás to přežili, jeden oslepen na půl, druhý úplně. Oba ale dostali mocné Znamení a přežili konfrontaci s bohy. Ptáš se jak tohle vše vím? Odpověď je jednoduchá, a zároveň šokující. Byl jsem jeden z těch, kteří připravovali vaši smrt."