úplněk

7 0 0
                                    

Ne! Ne! Ne! Kde to jsem? Co tu dělám? Hej poslouchejte mě! Copak mě nevidíte? Haló.......
,,Rous!!! Rous! Vzbuď se!" Hlas mojí sestry mě probudil ze zoufalství. ,,Amy....." obejmula jsem ji s pocitem útěchy, všude byla tma a já viděla jen její modré oči. ,,Jsem tady...... Šla jsem se s tebou rozloučit a viděla jsem, že se celá třepeš a slyšela, že brečíš.....Jsi v pořádku?" zeptala se mě starostlivě a mně to došlo......Jak to tu vydržím bez mé straší sestřičky, co se o mě stará? ,,Vážně musíš odjet?" Zeptala jsem se smutně a potom už jsem jen viděla jak přikývla a cvakly dveře. Najednou mi zazvonil budík a já si oddechla, sice musím jit do školy, ale aspoň se mi už nebude zdát ten sen. Šla jsem opatrně do koupelny, abych nezbudila rodiče, a začala si čistit zuby. Snažila jsem se nemyslet na ten sen, ale na to co si vezmu na sebe, nešlo to. Dala jsem si své hnědé vlasy (které vsichni obdivovali i když nevím, co na nich vidí) do drdolu a přesunula se spět do pokoje. Otevřela jsem skříň a po hmatu jsem si vyndala  bílou košili a černé džíny, roztrhané na kolenou. Položila jsem oblečení na postel a roztáhla závěsy aby jsem aspoň neco viděla. Podíva jsem se zpět na džíny a při tom pohledu se mi vybavilo, proč jsou vlastně roztrhané: Stalo se to asi před týdnem. Zrovna jsem zjistila, že mě, můj přítel podvádí s holkou, kterou bytostně nenávidím. Běžela jsem k němu domů a oknem vlezla k němu do pokoje. Zrovna tam byla i ona, Quen! Moje nenávist k ní teď patřila spíš jemu. Strčila jsem do ní ať mi uhne z cesty a vydala se k Jacksonovi, chtěl neco říct, ale já mluvit nechtěla. Dala jsem mu vší svoji silou do huby...teda spíš do nosu a když jsem se na něj podívala něco na něm nesedělo. Teda kromě  toho, že mu tekla krev z nosu a měl natržený ret jsem mu zlomila nos..... Povýšeně jsem se usmálaa a se slovama ,,SSRÁČI!" jsem zmizela oknem. Rozběhla jsem se zpět domů, ale protože jsem brečela, zakopla jsem a spadla. A tím se dostáváme k tomu, proč jsou ty džíny roztrhaný. Nad touto myšlenkou jsem se musela pousmát. Oblékla jsem se a s taškou na rameni jsem šla ke vchodovým dveřím. Tam už byla Niki a šli jsme na autobus.
_____________
Ve škole......
,,A co že se ti to vlastně zdálo?" Chytla mě za předloktí Niki a zastavila se. ,,Já nevím, byla jsem připoutaná ke kolejím a kolem mě chodili různí lidé, ale neslyšeli mě......" Niki na mě starostlive pohlédla a prohlásila ,,Nesmíš se tolik stresovat!" Nevěděla jsem co na to říct, tak jsem mlčela, ale pořád jsme tam tak stály a já měla tqkový ten svýravý pocit, jakoby mě někdo sledoval, otočila jsem se a zahlédla havrana. Najednou na mě zaačalo nalétat hejno  havranů a ja měla pocit, že mě roztrhají na kusy. Začala jsem křičet o pomoc a najednou bylo všechno pryč a já viděla vyděšenou Niki jak se mnou třepe a všechny ostatní na chodbě jak se po mně nechápavě a povýšeně dívají.
,,Co je?" Vystrašeně jsem pohldla zpět na Niki a se slovy ,,...ti havrani mě  chtěli zabít....." nsem se vydala klidným krokem do třídy. Niki zůstala v chodbě, asi vstřebávala to, co jsem jí řekla. Najednou zazvonilo a ona i s panem Torretenem, naším fyzikářem vstoupila do třídy. Rychle se posadila na židli vedle mě a upřeně se dívala na tabuli.
,,Tak, jako vždy prvně vyzkouším....." prohlásil učitel a opřel se při tom o opěradlo židle ,,takže...kohopak to dnes odměníme jedničkou?" Posunul si brýle víš na nos a ponořil hlavu do zápisníku ,, Tak třeba.....Moonová!" Najednou jsem cítila dalsí napětí, Niki měla pravdu, měla bych víc spát. Došla jsem k tabuli a snažila se rozluštit aspoň neco z toho, co učitel řekl. Už jsem chtěla zvednout ruku, že neco napíšu, ale ucítila jsem na zápěstí kapku, pohlédla jsem dolů a zjistila, že mi na ruku něco kape. Podívalajsem se nahoru, ale to jsem asi dělatneměla ,,Kam se to dívás?!" Zeptal se pan Torreten a já se otočila čelem k němu. Když na mě pohlédl, viděla nsem mu v obličeji strach. Podívala jsem se na Niki a ta i s celou třídou ztichla a dostala ten stejný výraz jako pan Torreten. ,, Jak se cítíš?" Zeptal se učitel a zavedl mě k zrcadlu. Chtela jsem mu odpovědět, ale potom jsem zhlédla svůj odraz v zrcadle. Tekla mi krev z nosu, pusy, očí a nakonec i z uší. ,,Zavolejte sanitku" řekl učitel a já se k němu prudce otočila, a to jsem asi ďelat neměla, protože se mi zatočila hlava a já sebou švihla na zem.

cože??Kde žijí příběhy. Začni objevovat