cesta

2 0 0
                                    

Vylézala jsem z okna, ale najednou mě nekdo chytil v pase. ,,A kde máš boty?" Zeptal se pan T (Tajemný budu mu tak zatím říkat). ,,Nejak jsem na ně zapoměla.." řekla jsem nevinným hláskem a pustila se parapetu s domněním, že budu stát na zemi, protože mě pustí. Ovšem jsem se zmýlila držel mě asi deset centimetrů nad zemí! ,,Už mě můžeš pustit..." promluvila jsem co nejklidnějším hlasem to šlo a on se zase pousmál. ,,Ne nemůžu, nemáš boty!" Neměla jsem chuť dohadovat se s ním, protože od něj potřebuji odpovědi, tak jsem se z jeho sevření snažila dostat pomocí rukou. Měla jsem sílu, svýmu bývalýmu jsem zlomila nos jen jednou ranou, ale s tímhle to ani nepohlo. Najednou mě jednou rukou pustil, takže jsem došáhla na špičky, ale za to mě chtil za levé zápěstí. ,,Jak dlouho to máš?" Zeptal se když mě konečně pustil a ukazoval při tom na mé tetování. ,,Všimla jsem si toho při převlíkání, proč? Víš co to znamená?" Zajímala jsem se ,, právě že ne!" Řekl a posadil se do černého auta. Posadila jsem se na místo spolujezdce a chtěla se ho zeptat, jak se jmenuje, ale přerušil mě ,,Jsem Mett, ty jsi Rosalie že?" Udivila jsem se nad jeho jménem, ale musela jsem ragovat ,,Rous!" ,,Cože??" ,,Rous! Jsem Rous!" Pokrčil rameny.,, dobře"
,,A kam to jedeme?" Zeptala jsem se, přece jen je to úplně cizí člověk. ,,To se dozvíš na místě, tak jako vše ostatní!" ,,Jestli neřekneš, kam jedeme, tak vyskakuju z auta!" Podíval se na mě, potom zastavil a hledal něco v tašce. Vytáhl injekci s jehlou a řekl ,,Promiň!" A zabodl mi jedlu do krku. Začalo se mi mlžit před očima a nemohla jsem se hýbat, hlava se mi opřela o sklo a já usnula.
Probudila jsem se v měkké posteli, rychle jsem vylezla a zakopla o černé boty, obula jsem si je a pohlédla ven z okna. Byl tam Mett s nějakou holkou. Vyšla jsem z pokoje a zahlédla schody, seběhla jsem po nich dolů a přede mnou se nacházely vysoké staré dveře, otevřela jsem je a znovu zahlédla tu dívku. Celý ten dům vypadal staře a ta dívka....měla na sobě šaty, co už teď nikdo nenosí. Šla jsem k nim, když najednou se vedle dívky zjevil vlk. Nikdy jsem žádného neviděla, ale vím že tento asi byl něčím vijímečný.

 Nikdy jsem žádného neviděla, ale vím že tento asi byl něčím vijímečný

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,, Maio, tohle je Rous......Rous! Maia " seznámil nás Mett. ,,Ahoj.." řekla a posdala mi ruku, s úsměvem jsem její ruku přijala a odpověděla. Najednou na mě ten vlk zavrčel, ,,Ano jsem, jak to víš?" Řekla jsem a oni dva nechápali, proč. ,,Cože?? Jak víme co? A..." zeotala se Maia. ,,Odpovídala jsem tvému vlkovi.." řekla jsem s klidem. ,,S Wolfem? Počkej, vždyť nic neříkal!" ptal se zmateně Mett. ,,Ale ano ptal se jestli jsem sestra Amy..." po téhle větě na mě zíraly s otevřenou pusou ,,Amy je vlkodlačice ze severní smečky, kam patří i Wolf." prohlásila Maia. Cože?? Moje sestra a vlkodlačice? Ne! ,,Moje sestra jse vlkodlak? vypadlo ze mně a oni jen přikývli. Na ro jsem mlčela, myslela jsem si, že před sebou se sestrou nemáme tajemství. Slova se ujal Mett ,,Vysvětlím ti to později, pokud budeš chtít, ale teď už musíme jet......promiň Maio, ale my ještě kontrolu nemáme..." ,,Samozřejmě. Stejně má zítra přijet bratrs rodinou, takže by to bylo težké vysvětlit." Odpověděla a my nasedli do auta. Pořád jsem musela myslet na sestru. Proč mi to neřekla? Jak dlouho mi takhle lhala? Tak proto musela odjet?.....

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 03, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

cože??Kde žijí příběhy. Začni objevovat