Páteční večer 30. října jsme se letaxem společně s Regulem a Siriem přenesli do sídla Blacků. Orion Black i jeho žena Walburga už na nás čekali a tvářili se velmi napjatě. Sirius je ani nepozdravil a ihned se odebral k sobě.
"Dobré odpodne, můžu se odebrat k sobě a zůstat tam po celý čas své nucené návštěvy?" pronesla jsem přeslazeně a ve své drahé tetě jsem vyvolala patřičný vztek. Se strýcem to ale ani nehlo.
"Jistě."
"Kdepak je vaše neteř, Hesper?" zaslechla jsem hlas starého nafoukaného Malfoye, který právě seděl v salónku s Orionem.
"Omluvte jí, dnes se necítí dobře," odpověděla mu Walburga, její odporný hlas se rozléhal po celém patře.
Vyskočila jsem na nohy a dlouhými kroky se přenesla až k salónku, kam jsem skrze otevřené dveře vešla. "To že řeknu, že je mi z vaší návštěvy na blití ještě neznamená, že je mi špatně. Zdravím, pane a paní Malfoyovi."
Walburga, stejně jako Orion začali zuřit, viděla jsem to na nich. Do této situace ale místo nich zasáhl Malfoy starší. "Nemusíte se bát, ještě před svatbou jí to přejde. A jestli ne, postará se o to náš syn."
"COŽE?!" vykřikla jsem, úplně zařazená v pohybu.
"Uklidni se, Hesper," promluvila na mě svým arogantním hlasem lady Walburga. "Až dokončíš školu, vezmeš si Luciuse Malfoye."
Hlavou se mi proháněly tornáda myšlenek, s hlavním tématem naprosto jasným. Lišák. "To nesmíte!"
"Hesper, mohli bychom si promluvit v soukromí?" promluvil svým odporným nabubřelým hlasem Malfoy mladší a moje jméno z jeho úst znělo skoro jako urážka.
"Je mi fuk, cos mi chtěl říct, ale jestli k tý svatbě dojde - jako že se za každou cenu postarám o to, aby nedošlo - udělám ti ze života peklo," varovala jsem nabubřelého peroxida a rozhodla se otočit na patě a odejít.
"Myslíš si, že já si chci vzít takovou divoženku jako jsi ty?" chabě se zasmál své dokonalé urážce, která mě ani trochu neurazila. "Asi sis už všimla, že já nesnáším tebe stejně, jako ty mě. Ke svatbě nikdy nedojde, Nebelvírko."
Podal ke mně svou malou ženskou ručku, na kterou jsem se s malým úsměvem podívala. "A ideálně to má být má vina, že? To beru, Zmijozele."
Pevně jsem chytila jeho ruku a stiskla jí. Nebudeme teď řešit, že moje ruka byla mnohem menší, než ta jeho.
"Příměří?"
"Beru."
Seděla jsem ve svém malém pokoji s velkým oknem, celý vyzdobený zlatem a rudým sametem, stejně jako ten Tichošlápkův, když v tom mi někdo zaklepal na dveře. Sám Orion Black si sedl na mou postel a zatímco se díval do nějakého alba, já seděla na parapetu a ani se nepohnula. "Ani nevíš, jak moc jsi podobná svému otci. Také byl takový. Potřeboval všem vzdorovat."
"Nejsem ani trochu jako můj otec," přerušila jsem ho a on konečně vzhlédl od knihy.
"Hodně se změnil, když ho rodiče donutili si vzít tvou matku Vegu. Nikdy se mu nelíbila Blackovská idea o čistokrevnosti, ale když se Arcturus zamiloval do čistokrevné čarodějky, změnil se jeho pohled na svět."
Já ale jsem zamilovaná do čistokrevného čaroděje, prolétlo mi hlavou.
"Dnes jsi se chovala stejně nevhodně, jako můj starší syn. Doufám, že budeš mít víc rozumu než on."
"Nebudu, to ti přísahám," řekla jsem umíněně a provrtávala strýce pohledem.
"Něco jsem ti přinesl. Vlastně to patří tobě. Doufám, že si to pozorně prohlédneš a budeš se chovat inteligentně. S tvým otcem to šlo po dobrém, ale jestli to tak nepůjde i s tebou... Tak to půjde po zlém," varoval mě, než odložil album na mou postel a opustil pokoj.
Vzala jsem do náručí knihu a přečetla si černý nápis na tmavě modrých deskách - Arcturus Sirius Black. Otočila jsem první list, na kterém byla fotografie dvou chlapců. Ve vyšším jsem poznala Oriona, zatímco menší černovlasý chlapec mu skákal na záda. Na jeho tváři byl rozlitý široký úsměv, na rozdíl od tváře mého strýce.
Na další fotce byla fotka mého otce ve zmijozelské uniformě. Netvářil se zrovna potěšeně a vyplazoval na fotografa jazyk a šklebil se. Vzhlédla jsem do zrcadla a dívala se střídavě na svou a otcovu tvář. Orion měl pravdu, byli jsme si vzhledově podobní. Stejné tmavé vlasy, stejný úšklebek, stejné tmavé milé oči, dokonce i stejný úsměv. Měla jsem jen měkčí rysy a delší vlasy, jinak jsem byla jeho téměř dokonalá kopie. Vega byla prý na půl víla, ale stejně se mi zdá, že si s ní nejsem ani trochu podobná. Její fotka se na mě chladně usmívala z druhé strany, bledá kůže, blond dlouhé vlasy, zlý pohled.
Zatímco jsem převracela strany alba, úsměv Arcturuse se zmenšoval a zmenšoval, a na jeho fotce ze svatby s Vegou se už neusmíval ani malinko.
Věděla jsem to. Zlomili ho.
ČTEŠ
Blacková
Fanfiction"Tichošlápku, pamatuješ si, jak jsme se vždycky jako malí tajně vkrádali do pracovny Oriona a schovávali mu tam obrovské sklípkany?" zeptala se černovláska svého bratrance, zatímco spolu stáli před rozpadlým domkem a oba zamrkávali slzy. Už je to ta...
