Stála jsem před Bradavickým expresem a loučila se právě s Alice - budoucí paní Longbottomovou. Musela jsem jí slíbit, že jí budu psát a budeme s navštěvovat, jinak by mě nikdy nepustila.
"Regu!" objala jsem svého bratrance a on mě dokonce taky.
"Budeš mi chybět, Hesper," zašeptal tišše, abych to slyšela jen já.
"Ty mně taky. Nauč se si dupnout," poradila jsem mu, než jsem se vydala směrem k přepážce, ze které se určitě každou chvílí vyřítí Sirius s Jamesem s tím, že nestíhají.
Procházela jsem kolem lokomotivy a naposledy jsem se na ní sentimentálně podívala. Ten vlak mě vždycky vozil domů. A teď na mě čekal nový domov.
"Večernice!" zaslechla jsem za sebou a otočila se na patě, abych právě za sebou spatřila krásné hnědé oči Johna Wooda.
"Promiň, nemohla jsem se s tebou loučit," přiznala jsem se sklopenným pohledem a opatrně jsem se usmála.
"To já taky ne. Je to těžší, než jsem čekal," prohlásil jemně a když jsem zvedla pohled, všimla jsem si, že také podrobně studuje své černé boty. "Nechci se loučit."
"Taky se nechci loučit. Bude mi chybět, že tě nebudu potkávat každý den," usmála jsem se a konečně jsme navázali oční kontakt a v jeho očích jsem se začala topit.
"Hesp, chci se tě na něco zeptat," zašeptal nervózně, ale stále neodvracel pohled. "Jsi první holka, o kterou jsem se kdy zajímal a co se mi kdy líbila. Už od chvíle, co jsi do mě jako splašený potlouk vrazila v prvním ročníku tady na nástupišti, na tebe nemůžu přestat myslet. Nikdy nezapomenu na naší první pusu v šestém ročníku přesně na Nový rok, ani na to, jak mi tvůj bratranec potom zlomil nos. Ale stálo to za to, protože na ošetřovně jsi pak se mnou seděla dvě celé hodiny. Zamiloval jsem se do tebe na první pohled a nikdy se tě nevzdám."
Ohromeně jsem na něj zvládla jen zírat, ignorující okolní zastavený svět upírající pohledy na nás dva. Ani jsem si nevšimla trojice Pobertů, stojících kousek za mými zády. Existoval pro mě jen tenhle okamžik.
Johny se pomalým pohybem snesl na koleno a vzal mou ruku do dlaně. "Hesper Vego Blacková, vezmeš si mě?"
Byla jsem naprosto okouzlená, se spodní čelistí až u kotníků. "Lišáku... Ano!" vykřikla jsem a vrhla se mu kolem krku. Hned na to mě zvedl do vzduchu a roztočil se kolem své osy. Když mě položil na nohy, chytil mou tvář do dlaní a spojil naše rty.
Vím moc dobře, že první začal tleskat Remus. A hned na to Sirius a James po jeho boku a Alice, Marlene, všichni naši přátelé a dokonce i Regulus s Narcissou vedle něj. Vedle nich se objevil dokonce i dutohlav, který se začal usmívat.
Když mě John pustil, nahrnuli se všichni k nám. První samozřejmě Tichošlápek. "Chvíli jsem se bála, že ho půjdeš zabít," přiznala jsem, když mě objal.
"Náhodou. Má moje požehnání. A Jamesovo a Removo taky."
"Nepřestáváš mě překvapovat," zasmála jsem se a objala Dvanácteráka vedle něj. "Ahoj kluci, hrozně jste mi chyběli."
"Jak jinak," protočil James očima, když mě pustil. "Doufám, že jsi nám tam nedělala ostudu."
"Ty jsi vážně pako," neodpustila jsem si a objala i Rema.
"Moc gratuluju."
"Moc děkuju."
ČTEŠ
Blacková
Fanfiction"Tichošlápku, pamatuješ si, jak jsme se vždycky jako malí tajně vkrádali do pracovny Oriona a schovávali mu tam obrovské sklípkany?" zeptala se černovláska svého bratrance, zatímco spolu stáli před rozpadlým domkem a oba zamrkávali slzy. Už je to ta...
