Princeznina volba

♦ Část první ♦

Kniha první

Historický román

Kapitola první

Kde to jsem? Co se stalo? Kde jsou ostatní? Proč tu nejsou? Co se mnou bude? Chci ven! Pomoc!. Bázlivé myšlenky nedaly Awary možnost zravě uvažovat a přemýšlet. Vyděšená blondýnka seděla v trávě pod vysokým stromem v neznámém lese. Třásla se zimou, jelikož na sobě stále měla mokré plavky. Nerozumněla ničemu.

Začalo se stmívat. Blondýnka sebrala všechnu svou odvahu a vydala se směrem na západ. Když v dálce zahlédla několik domů schovaných mezi stromy, zajásala. Byla ale příliš slabá, aby tam stihla dorazit do setmění. Usedla do trávy a rozplakala se. V neznámé divočině nemá křehká blondýnka šanci přežít.

Awary pomalu usíná. Probere ji mírné chvění země, které způsobil vzádlený dusot kopyt. Když třesoucí se dívku spatří neznámý jezdec, zpomalí svého koně a před dívkou zastaví. Přehodí přes ní jakousi deku.

„Pojedeš se mnou, jasný?"

Awary ztratila hlas, jen mírně kývla. Neměla tušení, co s ní bude. Věděla jediné; chci spát!

***

Kaem a Abany měli větší štěstí. Probrali se spolu, nedaleko města. Oba byli zmatení a vyděšení. Brzy se však vzpamatovali a v plavkách se vydali do města hledat nocleh. Štěstí bylo na jejich straně. Narazili na paní oděnou v prostých šatech, která jim poskytla nejen žádaný nocleh, ale i oblečení a teplé jídlo.

„Skoro jak v pátém století" poznamenal Kaem.

„Tak dvanácté" opravil ho Abany.

„Jak myslíš"

Spali na seně, přímo nad světnicí. Byla už tma, když do místnosti, kterou osvětlovalo pouze několik svícnů, vtrhl jakýsi mladík. V rukou nesl spící dívku.

„Matko, jsem doma!" ohlásil se. Dívku uložili do postele.

Celou scénu pozoroval Abany škvírou v podlaze. Strčil do Kaema: „To je přeci Awary!"

Hned ráno chtěli s velkým dík opustit stavení, ale dřív než stačili slézt ze seníku, vyrušil je podivný zvuk - cinkání brnění a řehtání koní.

„Jménem krále Odipia, žádáme o vydání všech mladých mužů. Mají se přijít ucházet o ruku královské dcery!"
Matka rychle zabalí svému synovi raneček, políbí ho a vydá ho vojákům. Bojí se jim odporovat, stěží skrývá slzy. Je ale ráda, že nejde do armády. Navíc se z něj může stát princ!

„Je to jediný mladý muž v tomto stavení?"

Místností vládne hrobové ticho.

„Není!" vykřikne zničeho nic Awary „Jsou na seníku!"

Všichni obrátili svou pozornost k blonďaté dívce.

Kaem a Abany se vyděsili. „Jak to sakra ví?"

„No nic kámo, jdem si pro princeznu!" zajásal Abany.

Kaem jeho radost nesdílel.

Zásnuby a svatba jsou vždy velkou událostí, kor když jde o dceru mocného krále, nafoukanou a příliš vybíravou princeznu Akeliu. Cesta na hrad trvá několik hodin, ve voze se ale chlapci nenudí. Společně s několika dalšími vtipkují a přemýšlejí, jak princeznu zaujmout. V dalším stavení přibude další, ne příliš veselý mladík.

Ostatním mladíkům mlčky podává pergamen. Jeden z nich, jakýsi brunet po něm šáhl a začal číst nahlas.

„ .... A ti, kteří neuspějí, budou o hlavu kratší. Vaše Veličenstvo Král"