Tajemné bytosti

Kde jsou všichni?

Byla jsem zoufalá, narážela jsem zběsile do těch ohavných dveří. Ukrutně mě začalo bolet rameno a sedla jsem si. ,,Ty dveře nikdy v životě neotevřeme" zašeptal John, když v tom jsem zahlédla uzoulinký paprsek světla. Dveře se pootevřely! Rychle jsem se zvedla a opřela se do nich. Nepohnuly se ani o malinký kousek. John se zvedl ze země a pomohl mi tlačit. Pomalu se dveře otevřely úplně. Znovu jsme se objevili v místnosti plné modrých růží. Oslnila nás omamná vůně. Trošku se mi zamotala hlava, ale ustála jsem to. Nevěděli jsme kudy dál, když v tom jsme uviděli dva východy. Jeden z nich vedl do temné místnosti, kde jsem se probudila, tak jsme se s Johnem rozhodli pro druhé dveře. Přistoupili jsme k nim a tentokrát nám šli otevřít lehce. Do místnosti proniklo zářivé nažloutlé světlo. Vystrčila jsem hlavu ven. Konečně čerstvý vzduch. Koukala jsem se kolem a uviděla naší raketu. Hned jsem chytla Johna za triko a táhla ho sebou. Skoro jsem neviděla na cestu, bylo tu moc světla. Na obloze svítily dvě majestátní hvězdy. Byly podobné našemu Slunci, ale třikrát víc svítily. Už jsme byli skoro u rakety. Byla jsem strašně unavená, sotva jsem šoupala nohy po zemi.
Konečně jsem se rukou dotkla naší rakety a pokusila se otevřít malé dveře na boku. ,,Pomož mi Johne!" zakřičela jsem na Johna. John se do dveří opřel a otevřely se. Vešli jsme dovnitř. Nikde ani živáčka, bylo tu úplné ticho slyšela jsem jen tlukot mého srdce. Šli jsme dál, ale něco nás opravdu vyděsilo. Všude byla krev, lidská rudá krev. Pozorovali jsme krvavou stopu na podlaze. Táhla se dál a dál, když jsme uviděli něco příšerného. Všichni byli mrtví!!!...pokračování příště